Ocitáme se v zchátralém motelovém pokoji v jedné z periferních částí nejmenovaného města, které se stalo posledním útočištěm jedné soužící se ženy. Přímo pedantsky pečlivě si zapisuje každý neurčitý detail ze své hrůzné existence do stovek sešitů, v nichž servírky zaměňují sůl za arzen, staré dámy v horních podlažích umisťují na podlahu elektronické přísavné držáky, které skrz strop propouští paprsky a Oni vysílají štěňata s vysílačkami v čumácích, aby ji sledovali. Kamkoliv se otočí, sleduje a naslouchá jí hrozivé přítmí. Můžeme jen bezmocně sledovat jak ta ztracená duše zoufale volá o pomoc. Můžeme být svědky síly jejích sebeklamů a přemýšlet - co to bylo za zvuk tam venku?