HOROR.revue - speciál československého webu Stephena Kinga
Hans Rudei GigerPROFIL

Horor na plátně (nejen filmovém).

Hans Rudei Giger je jeden z nejznámějších surrealistických malířů 20. století. Jeho jedinečný styl malby a hlavně motivy jeho obrazů mu vynesly nesmrtelnou slávu, kterou se řadí po bok takových velikánů, jakými jsou třeba Salvador Dalí nebo Hieronymus Bosch. Jeho surrealistické malby jsou nezaměnitelné, na světě neexistuje člověk, který by je byl schopen stoprocentně napodobit.

Morbidní biomechanik Da Vinci

Všestranný umělec, právem nazývaný „morbidní Leonardo Da Vinci 20. století“ se narodil 5.2.1940 ve švýcarském Churu. Vystudoval střední školu Alpina v Davosu, kde předběžně maturoval z kreslení. A následně jako hospitant navštěvoval architekta Venatia Maissena a stavitele Hanse Stettera.

V umění zavedl nový pojem - biomechaniku. V jeho podání je to zvláštní druh fůze mechanického a biologického, z čehož jako finální produkt vzniká jakýsi mutant nebo hybrid, poznamenaný oběma vlivy, Gigerem nazýván biomechanoid. Kombinace jsou často v nerovnováze a tak vznikají jedinečné, brutální, temné a jakoby nemocí naplněné obrazy, které se pro mnoho citlivějších lidí stávají noční můrou. Giger inklinuje k násilí, špíně, brutalitě, mučivé neskrývanosti a také k temné erotice. Do maleb zasazuje torza nebo části lidských těl, která čím dokonaleji jsou namalována, tím více jsou okleštěna, zmučena nebo jinak poznamenána. Do toho všeho se přidává chladná a strojová mechanika, která někdy svým tvarem a podobou připomíná náhradní části těla, nebo dokonce supluje svébytný mechanický organismus.

Giger si hraje s obrovským množstvím témat, která proměňuje v bizarních variacích - obraz Satana používajícího kříž jako prak, démonické substance zavánějící magií a kabalou v čele s mendézským kozlem, krajiny sestavené z rozkládajících se obličejů nemluvňat, podivné postavy s protáhlými hlavami, přetechnizované a strojové ztvárnění mrakodrapů v NYC, nepochopitelné útvary, které až na druhý pohled odhalí, že jsou vlastně pohlavními orgány... To vše je jedinečný, temný a zlověstný svět H. R. Gigera. Jeho podobu nám dává okusit pomocí nejrůznějších malířských technik v čele s airbrushem - americkou retuší, jejíž sláva přišla právě společně s jeho.

H. R. Giger byl vždy zvláštní a velice rozporuplná osobnost. Již v dětství vzpomíná, „Já a můj kamarád jsme byli nejstarší ve třídě, proto nás vždycky zavírali na WC, aby poskytli ostatním dětem na cestě domů desetiminutový náskok.“ Již v jeho prvních kresbách z let 1962 se objevuje později tolik typická temnota, zvrácenost a jakási hrůzostrašnost s šokujícím černým humorem. Kostlivci prodávající na ulici malá zohavená zvířátka s nápisem „suvenýry“ a nebo vtipy s gilotinou v hlavní roli. Byli to však takové první kresby vyjadřující postoj mladého rebela. Málo kdo tušil co z tohoto mladíka vzejde.

Vetřelec a ostatní filmové příšery

Brzy po dokončení školy uměleckých řemesel začíná spolupracovat s několika designéry, filmaři a spisovateli. Experimentuje s filmem, sochařstvím a proniká do tajů malby. H. R. Giger dokázal mnohem víc. Nejvýznamnějším krokem v jeho životě byla spolupráce na dnes již kultovním filmovém snímku Vetřelec (Alien), režiséra Ridleyho Scotta. Giger je mezi lidmi znám asi nejvíce právě jako autor této tajemné kosmické bytosti, která je tak zvířecí, jako lidská. Jeho originální nápady společně s konstrukční zručností Carla Rambaldiho, daly vzniknout této jedinečné kreatuře, z jejíhož potenciálu si půjčují autoři filmů dodnes.

Scénarista Dan O´Bannon přinesl režisérovi Ridley Scottovi kopii knihy Giger´s Necronomicon. Oba už delší dobu hledali nějakou konkrétní podobu vetřelce pro svůj připravovaný film. Scott byl Gigerovým uměním uchvácen a okamžitě se rozhodnul pro něj. Vybral obrazy, které nejvíce odpovídaly jeho představám a kontaktovali Gigera přímo ve Švýcarsku. Giger začal malovat návrhy pro objekty a scény ve filmu a také rozvíjel různé varianty postavy vetřelce. Některé prvotiny musely být z různých důvodů odmítnuty - například velké elipsovité oči se k alienovi nehodily, příliš připomínaly motoristické brýle. Giger vytvořil celý životní cyklus vetřelce, navrhnul exteriér a interiér zřícené kosmické lodi i s jejím fantastickým pilotem a samozřejmě vytvořil aliena samotného.

Vetřelec byl zhotoven jako oblek, který si navlékal herec nebo kaskadér. Povrch a základní konstrukce byly vytvořeny z elektroinstalačních materiálů, hadic a pryže. Hlava nesla pohybový mechanismus, který otevíral čelisti a vymršťoval vnitřní čelist. Hlav vzniklo několik, základem byla lidská lebka bez dolní čelisti, zasazená do protáhlého skeletu hlavy. Tvůrci nejdříve plánovali, že herec mechanismus unese, ale později se ukázalo, že hlava je příliš těžká a nebylo možné ji ani podpírat pomocí ocelových lan. Takže nakonec vznikla statická hlava s mechanikou, která se točila v detailních scénách a zbytek zůstal na herci, navlečeném v obleku vetřelce. Nohy byly odlity podle vysokého černocha Bolaje Badejo (210 cm), takže díky tomu získal vetřelec na své výšce a i jisté hubenosti. Tvůrci měli mnoho práce s tím, jaký zvolit materiál pro oblek, byly vytvořeny sádrové formy, do kterých se odlévala silikonová guma. Ta ale nebyla dost odolná, nekopírovala přesně detaily, trhala se a na některých plochách vznikaly kapky. Vybudovali speciální pec, ve které se guma za konstantního rotačního pohybu vulkanizovala, ale stále nebyli schopni dosáhnout potřebných výsledků. Musela by se udělat kovová forma, což by bylo moc náročné. Naštěstí se podařil experiment s latexem, ze kterého sádra odsála vodu a díky tomu se podařilo vytvořit opravdový a kvalitní oblek pro herce, který byl dokonce průhledný. Ridley Scott chtěl původně vetřelce průhledného, potom slevil jen na průhlednou hlavu, ve které měl být vidět mozek, ale nakonec se od toho upustilo a hlava se zakrytovala mírně průhledným krytem z PVC. Celé natáčení i vývoj filmu v Shepperton Studios bylo provázeno nervozitou a velkým spěchem. Vzniknul ale snímek, který nenechal několik generací diváků vydechnout. Za speciální efekty k filmu Vetřelec dostal Giger od filmové akademie Oscara.

Giger spolupracoval i na třetím díle, kdy navrhnul zcela nové monstrum - změnil vnitřní čelist na jazyk, upravil hlavu, dal vetřelci lidské rty, odstranil některé roury a choboty na jeho zádech a udělal z něj mnohem dravějšího a rychlejšího tvora. To se ale nehodilo do krámu filmařům a tak inovací prošlo jen několik a spíše kosmetických. Už v druhém díle byly problémy s autorstvím, což se ve třetím a čtvrtém díle vyhrotilo tím, že společnost 20th Century Fox se neobtěžovala uvést Gigera jako spoluautora a uváděla ho jen jako autora původního návrhu. Ve čtvrtém díle to došlo až tak daleko, že Gigerovo jméno nebylo uvedeno vůbec. On sám se na společnost obrátil s tím, že jde o zcizení jeho autorských práv. Také velká spousta fanoušků mistra podpořila. Filmová společnost nakonec uvedla Gigerovo jméno v titulcích videoverze, ale opět jen jako autora původního návrhu. Giger tím byl opravdu šokován.

Erotická mechanika a nábytek z jiné dimenze

Jistý rozruch mezi veřejností způsobily Gigerovy originální motivy, které často vycházely naprosto živelně z tvarů pohlavních orgánů. Zvláště jeho portfolio Erotomechanics způsobilo u kritiky značný rozruch. Giger ho vytvořil po účasti na filmu Vetřelec, kde se seznámil s Miou Bonzanigo, se kterou se později oženil. Období po svatbě označuje Giger jako sen, ve kterém, ovlivněn jejími vnady, vytvořil toto provokující portfolio. Po roce a půl sen skončil a oba se rozešli, aby zůstali dodnes dobrými přáteli. Plakát s provokujícím motivem vložil do obalu své desky americký punkový zpěvák Jello Biafra z kapely Dead Kennedys. Objevily se hlasy, které prohlásily plakát za pornografii. Biafra se bránil tím, že jde o obraz od umělce H. R. Gigera, který se objevuje v uměleckých knihách a na výstavách je k vidění již řadu let. Giger obvinění z pornografie odmítnul a na znamení pohrdání nad nepochopením svého celoživotního díla symbolicky vrátil cenu Oscar, kterou dostal za realizaci speciálních efektů k filmu Vetřelec.

Giger byl spjat nejenom se svým nejbližším okolím rodného Švýcarska, ale i s osobnostmi právě vrcholící psychedelické doby. Podílel se na petici, která měla podpořit azyl Timothy Leara ve Švýcarsku a několikrát se s tímto psychologem i setkal. Leary napsal pro Gigera předmluvy do jeho knih. Giger se setkal i se Salvadorem Dalím v Cadaquésu v roce 1975, což na něj udělalo obrovský dojem. Setkání zařídil americký malíř Bob Venosa, který byl častým hostem v Dalího domě.

Po práci na snímku Vetřelec byl Giger velmi fascinován možností ztvárnění třetího a čtvrtého rozměru pomocí filmu. Proto začal postupně pracovat na dalších filmových projektech, z nichž bohužel většina zůstala nerealizována. Alexandro Jodorowsky se rozhodl natočit film s názvem Duna (Dune) a Giger dostal za úkol vytvořit temný a zlý svět Harkonnenů. Vypracoval mnoho originálních návrhů včetně proslulého Harkonnenova křesla. Gigerovy návrhy mělo do reality převádět třicet odborníků na filmové efekty. Celý projekt však ztroskotal na financích a po nějaké době jej realizoval David Lynch, zcela po svém a bez jakýchkoliv Gigerových návrhů. Giger spolupracoval i na projektu mystického hororu Poltergeist II, pro který vytvořil spoustu návrhů scén a netvorů. I když již na začátku viděl, že projekt nemají v rukou ti praví lidé, tvořil dál. Až pozdě zjistil, že pracuje na nesprávném filmu. Výsledek byl pro něj zklamáním, autoři nebyli schopni převést jeho vize do reality takovým způsobem, jaký si sliboval on a tento film nevyvolal mezi diváky žádný větší ohlas. Navrhnul monstrum Goho Dohji pro japonský film režiséra Akia Jitsusoji, podílel se značnou měrou na designu klipů pro Blondie, kde si i v jednom s názvem Koo Koo sám zahrál. Mimo to pracoval na filmových projektech, které nikdy nebyly realizovány, např. The Tourist nebo Death Star. Úspěch mu přinesl i celkem povedený hororový sci-fi snímek The Species (u nás uveden pod názvem Mutant), ve kterém mohl opět uplatnit své nápady. Kromě obrazů a soch je H.R.Giger autorem originálního nábytku a biomechanických zrcadel. Navrhuje a vyrábí osobitý nábytek, který jakoby spadl z jiné dimenze. Snadno si v něm představíte královnu vetřelců, jak s nohou přes nohu ochutnává mozek z ještě teplé lebky roztrhaného velitele „mariňáků“. Některé z jeho obrazů šokují veřejnost, svým obsahem i zpracováním. Jeho krajiny dětských tvářiček s množstvím kožních chorob, či krajiny z detailních erotických obrazců, mnohdy společnost zaskočí. Tím více, že autorem není již žádný mladík, ale vážený umělec v pokročilém věku. Avšak, jak kdosi řekl, „je ti tolik let, na kolik se cítíš!“ H. R. Giger spolupracoval také na několika počítačových hrách. Pro příklad bych uvedl na tehdejší dobu velice zdařilou adventuru Darkseed a její nepříliš vydařené pokračování.

V Churu je postaven velice originální Giger-Bar, kde veškerý nábytek a dekorace pocházejí z ateliéru H. R. Gigera. Velkolepý styl tohoto baru ohromí nejen fanouška tvorby tohoto umělce, ale osloví i prostého člověka, jenž si zajde na šálek kávy. Dát si kávu v obrovském kovovém křesle, které připomíná skelet nějakého živočicha a na své vlastní páteři cítit páteř toho podivného stvoření, kterému jakoby sedíte v rozšklebeném hrudníku, musí být velice působivé.

BeeSee
27.5.2004, 20:54
celkem 2 komentáře     
komentáře
Odeslání příspěvku do komentářů je možné i bez vaší registrace.

Podsekce
REVUE
AKTUALITY
ČLÁNKY
 
Změň skin:  
Obsah
Nová noční můra
Úsvit mrtvých
Freddy a Jason bez Ashe?
Nemŕtvi
Lovec démonů
Hans Rudei Giger
William Peter Blatty: Exorcista
Max Unterwasser: Michaela
Freddy versus Jason
Dracula, vlkodlak, děti s kosou a jiné příšery

Napsat článek

1 | 2 | 3 | 4 | 5
E-mail
Heslo
  r e g i s t r a c e
  p o m o c
Web si právě čtou 3 lidé

Na tvorbě webu Stephen King CS/Horor Revue se můžete i spolupodílet pomocí článků a recenzí, které můžete jako registrovaný uživatel vkládat on-line. Další návrhy, náměty i kritiky posílejte na adresu STEPHENKING@WO.CZ
Informace o webu a tvůrcích

Copyright © Petr Dušek 1999-2020, Všechna práva vyhrazena