Stephen.King.CS - 1. československý web krále moderního hororu
Srdce v AtlantiděRecenze
Srdce v Atlantidě

Srdce v Atlantidě bývají považována buď za sbírku novel, nebo za rozkouskovaný román. Já osobně se přikláním k románu rozdělenému do pěti různě dlouhých částí, které na sebe časově navazují a doplňují se. Jedná se o zpověď generace, jež zažila válku ve Vietnamu. První část "Ničemní muži ve žlutých pláštích" představuje partu dětí, která si vesměs užívá své dětství před válkou. Nápad s propojením Temné věže je dobrý, ale do celkového vyznění o Vietnamu příliš nezapadá. Druhá část po níž je pojmenovaná kniha "Srdce v Atlantidě" se z dětství přesouvá na vysokoškolské koleje, kdy se svět dělí na dva tábory: pro válku a proti ní. Do doby, kdy se rodí květinové děti a kde se nad studenty neustále vznáší hrozba zabíjení. Další dvě části, rozsahově spíše povídky: "Slepý Willie" a "Proč jsme byli ve Vietnamu" ukazují následky z války, které si chlapci odnášejí do středních let: psychické problémy a neschopnost žít plnohodnotný život. Poslední část "Nebeské stíny noci padají" je už jen epilogem, jenž celou knihu uzavírá. A výsledný pocit z četby? Takový nesourodý a místy absolutně nezajímavý mišmaš.. Srdce v Atlantidě si mé srdce nezískaly ani náhodou.

40%

M.Hrnčiarová
14.5.2011, 12:37
   
Srdce v Atlantidě

Srdce v Atlantidě bývají považována buď za sbírku novel, nebo za rozkouskovaný román. Já osobně se přikláním k románu rozdělenému do pěti různě dlouhých částí, které na sebe časově navazují a doplňují se. Jedná se o zpověď generace, jež zažila válku ve Vietnamu. První část "Ničemní muži ve žlutých pláštích" představuje partu dětí, která si vesměs užívá své dětství před válkou. Nápad s propojením Temné věže je dobrý, ale do celkového vyznění o Vietnamu příliš nezapadá. Druhá část po níž je pojmenovaná kniha "Srdce v Atlantidě" se z dětství přesouvá na vysokoškolské koleje, kdy se svět dělí na dva tábory: pro válku a proti ní. Do doby, kdy se rodí květinové děti a kde se nad studenty neustále vznáší hrozba zabíjení. Další dvě části, rozsahově spíše povídky: "Slepý Willie" a "Proč jsme byli ve Vietnamu" ukazují následky z války, které si chlapci odnášejí do středních let: psychické problémy a neschopnost žít plnohodnotný život. Poslední část "Nebeské stíny noci padají" je už jen epilogem, jenž celou knihu uzavírá. A výsledný pocit z četby? Takový nesourodý a místy absolutně nezajímavý mišmaš.. Srdce v Atlantidě si mé srdce nezískaly ani náhodou.

40%

M.Hrnčiarová
14.5.2011, 11:10
   
Srdce v Atlantidě

Děj: Kniha se skládá z pěti částí – povídek. Někteří tvrdí, že se jedná o povídkovou knihu, já se naopak připojuji k těm, kteří říkají, že se jedná o román…Všechny tyto kapitoly (povídky) se odehrávají výhradně v duchu vietnamské války, která se odrazila ve všedním životě obyčejných lidí…Sám autor tvrdí, že pouze první povídka: Ničemní muži ve žlutých pláštích“ je hororová a já s ním souhlasím… Rozbor autorova stylu: King v jednotlivých povídkách střídách ich- formu s er-formou. Snad k navození atmosféry a snad k oddělení částí, neboť někdy je kniha označována jako povídková kniha a jindy jako román. Označil bych to románem z povídek. V této knize se King dost odklonil od svého klasického stylu psaní a myslím, že to nebylo vůbec na škodu, protože tak vytvořil výjimečné dílo, jakousi výpověď z vietnamské války a její odraz na všední život. Sám autor v této době žil a možná proto si ho zvolil coby stěžejní období pro všechny části. I když jsou některé události a věci smyšleny či autorem upraveny, jedná se údajně de facto o Kingův život, o jeho mládí a jeho prožívání vietnamské války hlavně v době, kdy studoval na univerzitě. A právě svým vlastní životem se King inspiroval a já myslím, že to je správná volba… Vlastní hodnocení: Jsem rozladěn a to jen proto, že netuším, kam tuto knihu zařadit. Nejde o horor ani nic jiného. Je to vše dohromady a jak je u Kinga zvykem, provede nás smrtí, smutkem, zamilovaností a melancholickým vzpomínáním starce. Abych se přiznal, tato kniha mi byla doporučena a já očekával tuctový horor, protože jsem toho o něm příliš neslyšel, ale jakmile jsem se začetl a že jsem se začetl vážně hluboko, nemohl jsem se už zbavit pocitu vzpomínek. Nejvíce se mi líbila titulní část „Srdce v Atlantidě“ a snad to bylo právě proto, že se nejedná v žádném případě o horor, ale o dojemný příběh z reálného života, který zažil snad každý středoškolák. Právě tím, že se s příběhem dokáži ztotožnit, je mi tato část nejbližší. Snaha zvládnout školu a dosáhnout na svůj vytyčený cíl, udržet si svou lásku a hlavně nepropadnou šílenosti a nepříčetnosti, což je někdy opravdu těžké. V této části se také „rodí“ hippies a symbol pro odzbrojení. Zasmějete se, zamračíte, ucítíte šimrání v oku – to všechno prostřednictví těch slov, která jsou autorem napsána do knihy. Tato kniha pro mne byla víc než jen další přečtenou knihou na seznamu, vážně jsem si ji vychutnal…

100%

Roman
30.5.2009, 17:41
   
Vietnam

Co říct k Srdcím? To je osobní vyrovnání se Stephena Kinga s válkou ve Vietnamu. Kniha není rozhodně špatná, od začátku se setkáváme se stejným nádechem jako v ostatních mistrových dílech. Nejlepší mně osobně přijde titulní novela Srdce v Atlantidě. Ale ostatní novely jsou taky dobré, ale přece jen jim něco chybí. Dál bych vyzdvihl asi úvodní novelu o Ničemných mužích ve žlutých pláštích, dětství nikdy nebude stejné:) Jinak další dvě novely jsou zvláštní, ale přitom mrazivé. Veterán války ve Vietnamu se trestá za hříchy v dětství tím, že žebrá a další veterán zase vidí ducha mrtvé vesničanky. Závěrečná nvela to je jen takový smutný závěr celé knihy. Dětství je pryč, zpátky se nevrátí, kamarádství se rozpadají. Takže knihe je posmutnělá, místy veselá, ale hlavně asi krutě realistická a o lidech, kteří prožili něco, co by nechtěl prožít nikdo z nás (a ani z nich).

80%

callahan
28.10.2008, 10:23
   
právě jsem dočetla

Knihu jsem právě dočetla a mám z ní dobrý pocit. Nejvíc se mi líbila část (nevím jestli to mám nazvat povídkou) Srdce v Atlantidě, možná jí přidalo právě to, že byla psaná v ich-formě. Vysokoškolská atmosféra mě naprosto pohltila. Docela mě zaskočilo to, že je kniha složená z několika sice vzájemně propletených ale naprosto rozdílných příběhů. Čekala jsem, že to bude celé o ničemných mužích a Bobbym, ale mile mě to překvapilo. Závěr byl také moc pěkný i když možná trochu předramatizovaný, ale rozhodně mu to neuškodilo. A další plus této knihy je, že jsem se díky ní dostala k Williamu Goldingovi a jeho Pánu much, kterou kdybych mohla hodnotit dávám 100% :)

90%

S1M0NE
4.8.2008, 20:37
   
Až na první povídku zklamání

Od této knihy jsem očekávala jakousi sbírku hororových a navzájem nesouvisejících povídek, takže jsem byla poměrně překvapená. První povídka mě doslova "nažhavila" hlavně svým propojením s Temnou věží. Začátek byl poněkud rozvláčný, ale povídka měla opravdu zvláštní atmosféru a závěr byl podle mě výborný. Podobné tempo jsem tedy čekala u zbývajících povídek, které mě ovšem nemile překvapily. Zejména ta o karetní hře Srdce, od které jsem určitě čekala víc. Zbylé povídky mi přišly prázdné, v podstatě zbytečně rozvláčné. Knize dávám 60 % a to jen díky první povídce.

60%

Pavlína Příkazská
3.2.2008, 20:46
   
jjj

Sbírka povídek Srdce v Atlantidě vyvolala zuřivé diskuze mezi příznivci Stephena Kinga považovaného za mistra moderního hororu. Jednotlivé příběhy se odehrávají v časovém rozmezí čtyřiceti let. Od začínajícího konfliktu ve Vietnamu, viděného očima univerzitního studenta, který má problémy se závislostí na karetní hře, až po následky, které tato válka zanechala v duši válečného veterána, snažícího se zapomenout na prožité hrůzy. Srdce v Atlantidě je Kingova nová sbírka příběhů, jež jsou vzájemně - ať tak či onak - propojeny. Tradičně se zde prolínají prvky hororové s realistickými. Nic neubírá na vynikající pověsti a vyhledávanosti autora. Povídky: - Ničemní muži ve žlutých pláštích (Low Men in Yellow Coats) - Srdce v Atlantidě (Hearts in Atlantis) - Slepý Willie (Blind Willie) - Proč jsme byli ve Vietnamu (Why We‘re in Vietnam) - Nebeské stíny noci padají (Heavenly Shades of Night are Falling)

100%

Marek Červeňák
7.4.2007, 22:11
   
První

Nadpis nemá tak úplně pravdu, protože prvního jsem četl Pistolníka... Jeden můj kamrád mi hopůjčil běhenmnudné hodiny ve škole... a moje posedlost začala! Ale byla to první Kingova kniha, kterou jsem si koupil... A byl jsem naprosto unešen! Ano, taky ji mám na nočním stolku... A občas si v ní čítám... Je to fantazie... Na tehle knize jsem objevil Kinga, v pravé podobě... To propojení všech těch zdánlivě nesouvicejících příběhů, které pak samozřejmě proůstá celou Kingovou tvorbou... Nejradši mám ale Srdce v Atlantidě... Možná pro to, že mě hippies nikdy nepřestali přitahovat... Možna pro to, že jsem taky kdysi propadl Sdcím... Takže pojďme, chytíme MRCHU;-)

100%

Hakim
14.2.2007, 15:48
   
Jsem okouzlená

Srdce v Atlantidě mám na nočním stolku - jsem na vysoké škole, hraju srdce, chechtám se Stokeovi a stydím se za to ...a dál zatím nevím - nemám to dočtený. Každopádně se mi tahle knížka líbí moc - je to silný příběh, který tě táhne dál a hlavně - nejsou tady zatím (nevím jestli můžu doufat, že i dál) žádně řezničiny, vyteklé oči a další nechutnosti, které beru u Kinga holt spíš jako nutné zlo. Já miluju více takovou tu neurčitou plíživou hrůzu, strach z tajemna nebo nevím čeho -z toho zlého v nás. Z ničemných mužů ve žlutých pláštích, z nepochopitelných znamení, bojím se, abych, až půjdu zítra do práce, neuviděla viset na drátech ocas papírového draka...Stejně jsou tady všude...a čenichají. Doporučuju. Mimochodem Goldingův Pán much je taky skvělý.

100%

alena knapkova
7.1.2007, 17:36
   
nic moc

Z této knihy jsem ještě teď troch na rozpacích a zmatená.Na začátku mi přišlo, že mi vypráví babička píběh z jejího dětství, park mi přišli muži ve žlutých pláštích jako docela sci-fi vložka a těch několik různých časových úseků a příběhů mě dost zmátlo, když mi můj kamarád vyprávěl o filmu, vypadal nadšeně, já jsem ale docela nespokojená, vůbec jsem nemohla pochopit, že napsal tuto knihu někdo, kdo napsal třema Hřbitov zviřátek nebo Misery. Dost mě to sklamalo.Tohle je taky jediná knížka od S.K. kterou jsem nedočetla do konce.

20%

Veronika Žižková
28.7.2005, 20:55
   
Rozpaky

S hodnocením této knihy jsem na rozpacích. Tam někde uvnitř se snažím sám sebe presvědčit, že to přece nebylo až tak špatné ( Steve přece špatné knihy nepíše, že :-), ale něco mi říká, že se to tentokrát až tak nepovedlo.
Kniha je rozdělena na 5 částí, které se všechny odehrávají v jiných časových úsecích a zdánlivě spolu téměř nesouvisí. Pokud ale budete číst pozorně, v poslední části by se Vám mělo všechno vyjasnit.
Rozhodně je to vynikající námět i provedení, jen mi přišlo, že po první části ( která je mimochodem dle mého názoru nejlepší a možná by vydala na kompletní samostatný román, kdyby ji Mistr rozvedl a možná by nám trochu osvětlila, jak to s těmi bořiteli vlastně je - rozhodně potenciál tato část má). Ale potom se příběh ubírá úplně někam jinam, vůbec jsem to nečekal a z toho plyne to mé zklamání.Druhá část mě do toho celkového příběhu moc nezapadla a od 3 až k závěru to už bylo zase docela dobrý,ale pořád to nějak nebylo ono a měl jsem co dělat, abych se přinutil dočíst ji do konce, což se mi u Steva do této knihy nikdy nestalo.
Ale určitě to stojí za přečtení, kniha svoje kouzlo má, ale na můj vkus je trochu zmateně napsaná...

70%

Zdeněk Berky
24.5.2005, 11:26
   
Špička

Srdce jsou rozděleny do pěti příběhů, mohl bych říci kapitol, které spolu lehce (některé víc a některé míň) souvicí a postupně časově navazují (krásně chronologicky).

V prvním příběhu se setkáváme s Bobbym Garfieldem a jeho kamarády – Johnem Sullivanem a Carol Gerberovou. Je to příběh z dětství, kdy všem bylo kolem jedenáctého a dvanáctého roku. Čas nás zavedl do prázdnin roku 1960. Do domu, kde bydlí Bobby Garfield, se nastěhuje starý muž, Ted Brautigan. Už od prvních chvil se chová divně, ale Bobby si Teda oblíbí, na rozdíl od jeho matky Liz, která ho příml nesnáší. Ted se postupem času zmiňuje o Ničemních mužích ve žlutých pláštích, kteří by ho mohli ohrozit. Občas dostane nějaké okno, kdy začne mluvit něco v nesrozumitelné řeči (možná ušlechtilá reč ze Středosvěta), ale vždy se dá opět do normálu. Nakonec je Ted přeci jen lapen a my se dozvídáme, že je Bořitel ze světa Temné věže.

Další příběh se odehrává v roce 1966, děj nás zavede do univerzitní koleje, kde mnoho studentů propadne hře zvané srdce. Většina z nich dopadně špatně, na vlásku je také Peter Riley, který se dokonce shodou okolností vyspí na tamější koleji s Carol Gerberovou. Kolem všech začíná buřit nový směr hippies, dost studentů tomuto směri či životnímu stylu propadne a zanechají univerzity (Carol apod).

Ve třetím se setkáváme už s postarším mužem, Williem, který figuroval již v příběhu prvním. Je rok 1984 a on se živí jako „neúspěšný bezdomovec“. Denně si přijde tak na 3000 dolarů, má vlastní dům a manželku. Je trochu depresivní a musí podplácet policajty, aby mu jeho „práci“ nevzali. Příběh je pojat jako jeden den, kapitolu tvoří jednotlivé časové úseky, je to pojaté opravdu zvláštně a chytlavě.
Předposlední příběh se točí kolem Johna Sullivana, který vzpomína na svůj „pobyt“ ve Vietnamu, příběh se nám krásně dodělává. Nakonec ale Sully-John umírá při dešti domácích přístrojů v zácpě na dálnici.

Pátý, poslední příběh z knihy pojednává o pohřbu SJ. Hlavní postavou je Bobby, který vzpomíná na celý život, kde a co a jak prožil. Po pohřbu si sedá na lavičk do parku, kde se potkává s Carol.

Celá kniha je fantastická, přečetl jsem jí za jeden den, od rána do večera. Opravdu jedna z nejlepších, kterou jsem kdy od kinga četl, může se klidně postavit i Temné věži

100%

Tomáš Koníček
8.9.2004, 11:18
   
Jiný King

Je to King – není to King…je to román, nebo soubor „novel“…je to fantasy, nebo horor…Odpověď na tyhle otázky není jednoznačná. A možná není ani nutné ji hledat.
V téhle knize se podle mě jedná o výpověď o jedné generaci, o jedné době, o přátelství, lásce, možná taky o naději a troše smutku. Mám dokonce subjektivní pocit, jako by šlo trochu o osobní výpověď S.K. Když jsem začal knihu číst, podvědomě jsem hledal obchod s Nezbytnými věcmi, čekal, kdy na mě ze stránek vykoukne Pennywise, protože to je deformace, které se asi hned tak nezbavím. Ale Srdce v Atlantidě je o něčem jiném. Když vám to dojde, začnete se četbou bavit, a vůbec ne špatně.
Vlastní stavba knihy je zajímavá, jednotlivé kapitoly (chcete-li novely) zobrazují děj z pohledu různých hrdinů, někdy v časovém posunu, ale vždycky poutavě. A dohromady tvoří čtivou skládanku.
Román je zfilmován, ale to už je na jinou recenzi.

90%

Rudolf Truxa
17.3.2004, 10:06
   
Zahrajte si srdce!

Hearts - česky srdce - jsou mj. velmi známou a přinejmenším za oceánem rozšířenou karetní hrou. Ale ani tuzemští fanoušci nemusí zoufat. Pod Windows si ji totiž mohou vychutnat a naučit se rúzné fígle takřka dokonale. Proč o tom píšu? Ty důvody jsou v podstatě dva. Za prvé název a do jisté míry i děj s touto karetní hrou úzce souvisí. Za druhé - v podstatě díky knize jsem se k této hře dostal a mohu ji jen vřele doporučit. Tož, to bychom měli a teď se můžeme směle pustit do recenzování vlastní knihy. Přečetl jsem ji mnohokrát. Od začátku do konce. Po prvním přečtení jsem měl dojem, že jde o tři rúzné rozsáhlé novely, spojené jen velmi chatrně v závěru do nějakého smysluplného celku. Později můj dojem poněkud zeslábl, ale i přesto jde spíše o tři v jednom než o jeden soudržný celek. Komu karty nic neříkají a o 60.letech má jen mlhavé mínění, přičemž si jej nechce nijak rozšiřovat, může rovnou druhou 'kapitolu' přeskočit. Komu už trochu vadí samotnými Američany poněkud zprofanované téma vietnamské války a s ním související syndrom, nemusí knihu dočítat až do konce. Nicméně každý, kdo jeden z kamenů vynechá, přichází o celkový zážitek. Zjištění, které přinesla opakovaná četba totiž zní - ono to spolu opravdu souvisí, zdánlivý slepenec funguje a vyznění je potom několikanásobně vyšší, než když to budete vnímat jen jako tři navzájem nesouvisející fragmenty. To ovšem nic nemění na tom, že první část je jednoznačně nejlepší z celé knihy a do jisté míry se mu může vyrovnat již jen famózní a dojemný závěr, který konečně definitivně spojí všechno dohromady...

90%

Tomáš Hrabec
15.3.2004, 01:08
   
Atlantída pod vodou

Toto Kingovo dielo zo sklonku 90-tych rokov je zbierkou dvoch noviel a troch poviedok. Myslím, že po zbierke "4 ročné obdobia" je táto kompilácia druhým viac-menej nehororovým,"realistickým" dielom. Jedná sa o 5 voľne prepojených príbehov, ktoré zachytávajú osudy hlavných hrdinov od detstva začiatkom 60-tych rokov, cez vojnu vo Vietname, až po následné vyrovnávanie sa s ňou koncom ešte aj takmer 25 rokov po jej skončení.
Autor v knihe "zúčtoval" so svojou vlastnou generácicou 60-tych rokov, ktorá zdegenerovala z džungľových bojovníkov a kvetinových detí plných ideálov boja za mier (a drog a voľného sexu) na tučnú a požívačnú masu konzumnej spoločnosti konca minulého tisícročia.
Napriek tomu, že si toto dielo cením pre jeho spoločenskú kritickosť, z čitateľského hľadiska sa mi nepáči. King zlyháva ako rozprávač, príbehy sú často ploché, fádne a miestami neprirodzené, vyumelkované. Žiaden z nich nemá presvedčivý, výrazný záver ani pointu. Za podstatné považujem prvé tri príbehy, zvyšné dve poviedky sú viac zlepencom bez hlavy a päty ako dobrým čítaním a ubrali knihe dva body z hodnotenia.

50%

Marcos
29.2.2004, 12:43
   
Vietnam

ANo, tato povídka mi z celé knihy sedí asi nejvíce.možná proto, že to není ,, klasický King ,, ale našel si zde jinou ( neméně zajímavou )polohu.Příběh je velice pěkně konstruován ( zvláš't vydělávání peněz ). Je to zvláštní povídka a rozhodně ji doporučuji těm, kteří dávají přednost ,, nehororové stránce,, pana Kinga

90%

Jan Černoš
17.2.2004, 13:41
   
Vietnam

Svoje srdce mám sice pevně v hrudi, ale knihu Srdce v Atlantidě mám doma v knihovně. Je to jedna z prvních, které jsem četla. Není typicky "kingovská" a několikrát jsem měla pocit, že ji nedočtu. Nakonec jsem se ale vždy k četbě vrátila.
Kniha je vlastně psychologickou studií toho, co způsobila a zanechala v lidech válka ve Vietnamu. Je ale pravda, že lépe ztvárněné se mi to zdá v muzikálu "Vlasy" ...

50%

Evewolf
23.12.2003, 14:16
   
...

Zajimave dilo, ale me nezaujalo, ani ke knize nijak neupoutalo. Myslim, ze Kingovi jde lepe psat horory nez novely. V zadnem pripade tuto knizku nechci hanit, protoze je od mistra, ale sam jsem ji moc nepochopil a jak pisi vyse, nezaujala me, a od toho se odrazi me hodnoceni.

40%

Porsche
18.11.2003, 18:59
   
Zajímavá kniha

Po zakoupení této knihy, jsem byl trochu překvapený, že to není román (jak je napsáno na obálce), ale sbírka novel. Nicméně knize to neubírá na kvalitě - naopak se mi propojení novel stejnými postavami líbí. I to, že není všechno v jedné době, ale postupně každá novela v jiném roce je zajímavý nápad. Je tak perfektně popsán život několika lidí a věřte, že to nejsou ledajaké nezajímavé životy. Ani to, že to není horor, jak někteří lidé čekali, mi vůbec nevadilo ba naopak to krásně oživí sbírku Kingovek. Další zajímavá věc je styl psaní jednotlivých příběhů. 1. "Ničemní muži ve žlutých pláštích" jsou napsáni běžným stylem, 2. "Srdce v Atlantidě" je napsáno v první osobě minulého času, tzn. vypravování jistého Peta Rileyho, 3. "Slepý Willie" je napsán v přítomném čase, 4. "Proč jsme byli ve Vietnamu" a 5. "Nebeské sníny noci padají" už zase běžně. Kniha na mě udělala velký dojem a tak nemůžu jinak než 9/10.

90%

Ujko Straka
11.10.2003, 10:36
   
Nehororový King

Srdce v Atlantidě je dobrým dukazem toho ,že King umí psát i klasičtější dramata a ne jenom Horrory.Tato kniha se skládá z asi 5 novel,které jsou spolu navzájem určitým zpusobem spjaty.Hlavní téma knihy je doba Války ve Vietnamu a reakce mladých lidí na ni,přičemž první novela je trochu spjata s Temnou Věží a snad jen ta má trochu atmosféru Horru.Celkem kniha pusobí vyrovnaně a jen poslední novela je trochu zbytečná ,ale to s kvalitou ostatních novel(hlavně Slepého Willieho)skoro vubec nevyjde najevo. Velmi dobré dílo

80%

Chino Moreno
8.9.2003, 23:21
   
Kde nic tu nic v Atlantidě

I když vše co pan King napsal je velmi kvalitní, i on má občas své slabší chvilky. Jednou z nich je právě Srdce v Atlantidě. Tato kniha není románem, jak jsem se zprvu domníval, ale souborem novel, ve kterých se propojují osudy jednotlivých postav.
Když jsem se dostal zhruba na stránku 200 a děj se začal konečně rozjíždět (a moc se mi líbil), utnul ho náhlý konec. Zkrátka k první novele by to chtělo pokračování. Toho jsem se bohužel v dalších částech nedočkal. Druhá novela, nesoucí název celé knihy Srdce v Atlantidě je ze všech nejhorší, a pokud jste ji ještě nečetli, zcela klidně ji vynechte. Teda pokud Vás zrovna nezajímají problémy kluka na univerzitě, který propadne hře v karty.
Ostatní části jsou poměrně dobré, ale já jsem marně čekal na nějaké to pokračování s tajemnými muži ve žlutých pláštích.
A jelikož se už do konce celé knihy nic "pořádného" nestane, mohu konstatovat, že tohle je první kniha, která má svůj vrchol a nejlepší část v uprostřed. Takže, pokud se dostanete přes polovinu knihy, nic už od ní neočekávejte.

60%

Radovan Krhovský
5.9.2003, 12:02
   
Kniha vs film

Srdce v Atlantídě je velice povedená sbírka a ani chvíli nenudí. Ničemní muži ve žlutých pláštích je výborná novela, ale jako film (pod názvem této sbírky) se vůbec nepovedla. Vymizelo veškeré napětí, drastické scény a sympatičtí hrdinové. Ani Anthony Hopkins ten film nezachránil. Tahle novela však není nejlepší co sbírka nabízí. Srdce v Atlantídě je o jednom takovém malém hazardu a promarněném životě. Opravdu povedený. Slepý Willie mi pak jen maličko připomněl Americké psycho, ale tahle novela zmíněný film s klidem překonává. Ostatní novely jsou tradičně taky velmi povedené. Stojí za přečtení!

90%

Jiří Švanda
6.7.2003, 08:20
   
Nový pohled

Zdá se, že skutečnou a nefalšovanou tragedií tohoto díla je především fakt, připomínající nám stále přetrvávající slabiny jednoho z komerčně nejžádanějších světových beletristů 20. století. Tímto faktem je Kingova (na jeho vůli nezávislá) uzavřenost v jím zvoleném žánru, žánru, jehož pravidla a strukturální vzorce jsou natolik přísné a nekompromisní, že ve spojení s tzv. "kultem tvůrce" přinášejí řadě čtenářů zklamání kdykoliv se "jejich autor" pokusí ze svého literárního vězení osvobodit. Soubor novel z roku 1999 je toho zřejmou připomínkou. Nic nepomáhá, že příběhy samy jsou nesporným dokladem spisovatelova talentu, křehkým a přesto pozoruhodně jasným obrazem amerického snu transcendovaného v noční můru, úžasným kaleidoskopem hovorové narace zachycené v těch nejjemnějších odstínech, přehlídkou živoucích, takřka intimně promlouvajících postav-odvážných i zbabělých, trpících, milujících, váhavých, pronásledovaných vlastní minulostí a pocity viny, zvrácených, chybujících a nalézajících své vlastní místo ve světě, který ztratil svoji nevinost; ovšem též zajímavou, přestože značně subjektivní, výpovědí o jednom z dějinných traumat v němž nebylo vítězů, jen poražených. Kniha nebyla doposud ve Spojených státech řádně literárně-kriticky hodnocena, snad až na několik seminářů vedených Tony Magistralem. Již nyní je však zřejmé, že jedině autor, který dokáže překročit hranice žánru a překlenout propast dělící ho od mainstreamové literatury se stává, pokud to následně potvrdí čas, nesmrtelným nejen v rámci tohoto žánru, ale i v rámci dějin literatury jako takové. Nyní je třeba konečně začít vnímat ony výše zmiňované hodnoty, oprostit se od iracionální zahleděnosti do žánrové čistoty a přijmout nový pohled na tvůrce jehož příběhy se snaží o zobrazení univerzálně sdílených mytologických a společenských fenoménů současné západní civilizace.

100%

Michal Svěrák
6.11.2001, 20:59
   
Zajímavá kniha

V poslední době král hororů nepíše jenom děsivé příběhy, ale také příběhy o obyčejných lidech, kde horor a mystično je jen v náznaku. To se týká i knihy "Srdce v Atlantidě". Kniha je rozdělena do čtyř hlavních částí (nepovažuju je za samostatné povídky), jsou časově rozděleny, každá část má jiného hlavního představitele, ale navzájem jsou spojeny stejnými postavami.
První z nich "Ničemní muži ve žlutých pláštích" se odehrává v roce 1960. Hlavní postavou vyprávění je jedenáctiletý Bobby Garfield, který se seznámí se záhadným starým mužem Tedem, který je ještě záhadněji spojen s několika dílným románem "Temná věž". Díky tomuto spojení s Temnou věží se jedná o jedinou část, kde je náznak mystična.
Druhá část nazvaná stejně jako celá kniha "Srdce v Atlantidě", popisuje osudy vysokoškoláka Peta Rileyho a jeho boj s hrou v karty zvané Srdce. King zde taky popisuje situaci na škole, v době začínajícího konfliktu ve Vietnamu.
Třetí část se odehrává v roce 1983 a je nazvaná "Slepý Willie". Je o muži, na kterém vietnamská válka nechala hlavně psychické stopy. Žije svůj podivný život jako úředník, topenář a žebrák v jedné osobě.
Poslední část se jmenuje "Proč jsme byli ve Vietnamu", a King zde popisuje to, co se děje v hlavě jednomu veteránovi z války.
Kdybych měl vybrat jednu část, která se mi líbila nejvíc, vybral bych asi tu první. Je docela zajímavé jak King propojil tento příběch s Temnou věží. Jsem zvědav, jestli v dalších dílech Temné věže bude nějaké vysvětlení. Dejte mi informaci.
Zajímavá kniha, určitě stojí za přečtení, ale přece jenom mám raději, prokleté hotely, krvelačné klauny a vraždící auta.

60%

David Koval
6.11.2001, 20:58
   
Quo vadis, King?

Quo vadis, King? To je asi po přečtení jeho knihy Srdce v Atlantidě příhodná otázka. A možná mnoho jeho fanoušků se bude ptát: “Neztrácí už přece jen King dech?” Toto dílo je na přebalu prezentováno jako nový román, ale jde vlastně o 5 povídek, které mají společné časovou postoupnost a hrdiny, kteří se míjí ve svých životech.
Jaké jsou povídky? Jsou velmi autobiografické a musím říct, nejsou to vůbec klasické horrorové příběhy. Jde o jeho styl, který bych sám nazval “temné stíny všedního života”. Jako většina jeho díla je i toto poznamenané traumatem jeho dětství, které prožil pouze s matkou bez otce. První povídka Ničemní muži ve žlutých pláštích je vlastně samostatný příběh z románového cyklu “Temná věž” s podtitulem “…a tak to všechno pěkně začalo.” Je asi jediná z celé knihy, která je trochu hororová. Druhý příběh “Srdce v Atlantidě” se odehrává na vysoké škole, kde studoval King a jde o jeho soukromý příběh, který je o jediném tématu – dnes v teple na universitě, zítra v údolí Dong Han s mozkem v rýžovišti, paráda! Jak si mladí měli hledat v této době životní hodnoty , když celý svět kolem se naprosto zbláznil? Zbylé povídky jsou vlastně pouze důsledky předešlých, ve kterých se snaží hrdinové zjistit odpověď na otázku: “Proč se to všechno tak posralo!”
První reakce od mého čtenáře, který si to přečetl, byla: “..je to ale pěkná hov…., to snad King nemyslí vážně!”. Mně osobně se Srdce v Atlantídě líbí, neříkám, že je to jeho vrcholné dílo, to ne, ale mám prostě rád ty jeho vzpomínky z mládí, které nebylo nejšťastnější. Jak se autor na konci vyjádřil, šlo mu vlastně o to vypovídat se ze svých vzpomínek na 60 léta, která změnila obraz “amerického snu”. Na stupnici kvality horrorů bych Srdci přiřadil 6/10 (ale i to bude pro většinu čtenářů vypadat dost nadsazené). Moje soukromé hodnocení knihy jako romá-nu je 99%. Je jedinečným důkazem Kingova tvrzení, že pro nic na světě nemá cenu umírat, ani zabíjet. Pro nic na světě nemá cenu ŽÍT!

60%

BoboKing
6.11.2001, 20:57
   
 25 recenzí
Podsekce
KNIHY
FILMY
POVÍDKY
 
Změň skin:  
Obsah
Hlavní strana
Obaly
Propojení
MuziKing
Postavy
Recenze
Odkazy
Komentáře

Napsat recenzi
Napsat komentář

Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Bouře století
E-mail
Heslo
  r e g i s t r a c e
  p o m o c
Hodnocení
78.1% (126 hlasů)
Vaše hlasování:
Hlasování je možné až po přihlášení uživatele
  p o d r o b n ě
Web si právě čtou 2 lidé

Na tvorbě webu Stephen King CS/Horor Revue se můžete i spolupodílet pomocí článků a recenzí, které můžete jako registrovaný uživatel vkládat on-line. Další návrhy, náměty i kritiky posílejte na adresu STEPHENKING@WO.CZ
Informace o webu a tvůrcích

Copyright © Petr Dušek 1999-2019, Všechna práva vyhrazena