HOROR.revue - speciál československého webu Stephena Kinga
Radim Janeček

Lukáš Rais

 

KULEČNÍK part I

Odborný návod k použití pro začátečníky a mírně pokročilé.

 

 

 

Drazí přátelé!        

  

Jelikož je člověk tvor relativně inteligentní, tak mu čas od času  dojde, že i když doba dětství jest nenávratně ztracena, nebylo by špatné nějaké to odreagováníčko  a  právě proto vymyslel hry. Her jako takových je nepřeberné množství. Jsou hry společenské, kolektivní, hry inteligenční atd. Co se vymýšlení her týče má člověk skoro stejnou fantazii jako při vymýšlení způsobů jak někomu jinému ublížit!

Hry se hrají odnepaměti a  jejich kvalita svědčí o kulturnosti národa, který je vynalezl. Nebudu to raději dále rozebírat, protože kdybych se dostal třeba k takovému „rugby“ nebo „kloboučku hop“, mohlo by to dopadnout velmi špatně!

Má pozornost je dnes zaměřena na kulečník. Tato hra je společenská, což vlastně znamená, že k její správné aplikaci je zapotřebí minimálně dvou osob, lhostejno jakého pohlaví. Hra má své kořeny ve staré Anglii, kde ji hráli nefalšovaní lordové, popíjeli k ní nefalšovanou whisky, pokuřovali nefalšované doutníky a vymýšleli u ní různé falše.

Na to, abyste hráli obstojně kulečník nepotřebujete  obří fyzickou  konstituci, ani přílišné znalosti, stačí vám trocha síly a hrstka rozumu. Kupříkladu: dokážete-li zvednout konev čaje, a bez větších problémů stvořit svůj podpis - jste na hru připraveni se vším všudy.

Absolutním základem hry je kategorické porušení všech fyzikálních zákonů souvisejících s pohybem koulí po rovné ploše. Máte-li pocit, že jste schopni nějak rozumně donutit koule, aby se po stole pohybovaly dle vašeho přání, musím vás, ač nerad, zklamat. Tento um se dostavuje až po dlouhých měsících poctivého tréninku. Nejdůležitějšími  faktory amatérského kulečníku jsou vždy  náhoda a odhodlání.

Nejznámějšími druhy kulečníku jsou karambol a pool. Pool je hra podstatně jednodušší, protože cílem je umístit patřičné hrací koule do šesti otvorů ve stole čímž máte procentuelně docela velkou šanci, že vám - většinou čistě omylem - spadne vytipovaná koule do jedné z děr, což samozřejmě vzbudí neskrývaný obdiv v řadách spoluhráčů.

Zato karambol je doslova očistec. V hracím prostoru se nalézají pouze čtyři koule různých barev a vy se musíte jednou určitou trefit alespoň do dvou zbývajících! Hrací koule se pohybují po stole zcela dle vlastního uvážení a zásadně ignorují váš  prvotní úmysl. Pokud se s tímto faktem vyrovnáte hned od začátku, ušetříte si spoustu nervových buněk, které by jinak určitě zahynuly ve vašich záchvatech spravedlivého vzteku.

Koule se nepohybují po stole za pomoci vaší pěsti, ale k jejich odpálení používáme – TÁGO. Představte si mladší, vyšší a štíhlejší sestru jedné z nohou vašeho stolu, přidejte k tomu  na obou koncích něco málo gumy, celé to pak trochu zkuželoidněte a máte tágo jako z partesu. Tágo obvykle držíme jednou rukou až úplně vzadu, kterážto slouží jako úderník a druhá ruka slouží spíše jako opěrka pro správné vyvážení a kvalitní zacílení. Je vcelku lhostejno jakou rukou tágo držíte, v tomto bodě jsou pravidla víceméně tolerantní.

Když už jsem se zmínil o pravidlech hry, tak  vězte, že jsou nesmírně složitá a v zásadě se nedodržují. Jediným nepsaným  zákonem, který dodržují takřka všichni, je zákaz protrhnout plátno, jímž je pokryt stůl. Je opravdu velmi potupné a nákladné toto pravidlo ignorovat!!

Rád bych vám hned ze začátku popsal tři nejčastější údery, které se používají v obou hrách stejnou měrou a je jím tzv. „čistá cesta“- spočívá vlastně v prudkém odpálení koule kamsi a tato se velmi složitě proplete  mezi ostatními, aniž by se kterékoliv dotkla. Vzdálenost, ve které se koule míjejí, je povětšinou uváděna v nanometrech.

Druhým úderem  je „uklouz“ – tento hrací prvek doprovází zvuk jako když zlomíte značně unuděnou dřevěnou laťku a vymrštění tága vzhůru či do stran, přičemž se odstřelená koule poposune maximálně o pět centimetrů. Tento šťouch  provází v 99% dlouhá příprava a podrobné znalecké zkoumání budoucí trasy koule a to už vůbec neberu v potaz mrtvolné napjaté ticho v lokálu  plné očekávání mistrovského odpálení!

Posledním chronicky používaným šťouchem je „notosnadnenímožný!“ – spočívá ve velmi prudkém nebo naopak velmi jemném odfláknutí koule směrem k otvoru, načež se výše zmíněný kulatý předmět třikrát odrazí od okraje díry a zůstane výmluvně, takřka až provokativně stát, vzdálen od otvoru zhruba 0.25 cm. Skřípání zubů, křečovité držení těla, bílé klouby na rukou svírající tágo a dlouhá řada hrubých nadávek - to jsou přirozené reakce, které automaticky přicházejí po tomto odpalu.

Takže, pokud chcete hrát kulečník úplně  poprvé, vyberte si raději nějaký rozlehlý podnik s velkým množstvím stolů.  Máte alespoň teoretickou šanci na trochu anonymity. Hrát tuto hru poprvé v maličkaté hospůdce s jedním umouněným stolem se rovná morální sebevraždě! I kdyby se v rohu místnosti svíjela polonahá ženština a v televizi běžel oblíbený pornofilm, tak oči všech přítomných budou pečlivě zkoumat vaší zoufalou techniku hry a nepomůže ani humorné zlehčování situace či jemné narážky, kterými se snažíte ospravedlnit svůj výkon.

Diváci, nebo tedy spíše pozorovatelé, jsou důležitým  a rozhodně nepřehlédnutelným faktorem při hře. Společným jmenovatelem těchto osob je jejich výraz, který vám zcela jasně dává najevo hluboké pohrdání Vámi a vaší trapnou snahou o jakous- takous techniku. Jemné  vrásky kolem očí dávají tušit, že oni ovládají tágo opravdu mnohem lépe a Vy jste nechutná odporně vyhlížející parodie správného hráče, který musí hru cítit srdcem  a  ne jako - Vy - prdelí!!   

Málokdy se stane že nenarazíte na žádné pozorovatele, ale když se vám to skutečně  podaří, vychutnávejte ten pocit plnými doušky, jelikož se nacházíte v reinkarnaci kulečníkového nebe.

Je-li však přítomno více než pět pozorovatelů najednou, je atmosféra hry až nepříjemně podobná výslechu španělské  inkvizice v dobách hlubokého středověku.

Kulečník má také své pevně dané rituály. Ten, kdo přijde do podniku, popadne tágo a začne se okamžitě dožadovat hry, je nelítostně odsouzen jako hulvát bez kousku slušnosti v těle.

Správný postup vyžaduje něžné nuance dobrého chování –  Zvolna vkročíte do lokálu, objednáte si hrací stůl a nějaké to pitíčko.  Máte zhruba hodinu, než se nějaký ten stolek uvolní a tu vyplníte smysluplnou konverzací se svým spoluhráčem, obvykle plnou vzájemného ujišťování, že kulečník hrajete maximálně podruhé v životě a proto se váš protivník v žádném případě nemusí obávat zdrcující porážky. Tato konverzace vás oba dostatečně uklidní a když se  konečně po dvou hodinách stůl  uvolní můžete přistoupit ke  hře samotné.

Samozřejmě, že se nenahrnete ke stolu jako nějaký polointeligentní buran, ale lehkým krokem dokráčíte nejdříve ke stojanu s tágy, kde - dejme tomu - tři minuty přepečlivě vybíráte ten nejvhodnější nástroj. Zvláštní důraz klademe na hmotnost, výšku, vaší výšku a ladné tvary tága.

Důležité upozornění!! -  Požádá-li vás o hru člověk, který si přinesl vlastní tágo, tak se za každou cenu vyhněte této konfrontaci!  Mohli by jste utrpět těžká, ne-li smrtelná zranění vašeho ega.

Jakmile si tedy vyberete vhodné tágo, postoupíte ku stolu a rukou zhodnotíte kvalitu látkového potahu. Neměl by to být jen takový letmý pohyb nýbrž pomalé, takřka až precizní tažení dlaně po plátně a tvařte se velmi důležitě, i když nemáte ani to nejmenší tušení, co vlastně máte dlaní poznat! Potom uchopte hranu stolu a pokuste se jím pohnout, ale opatrně, proboha,  mohlo by se vám to podařit!  Toto gesto má sloužit k zjištění stability stolu, ale opakuji - je to jenom – GESTO - takže ať vás ani nenapadne zabrat jako traktor. Takové jemné láskyplné drcnutí bohatě stačí.

Máte-li tyto úkoly za sebou, následuje další krok a tím je hádka se spoluhráčem o to - Kdo postaví koule? Ať vás ani nenapadne nechat se uchlácholit! Buďte tvrdí!! Na celém světe jsou asi dvě desítky osob, které mají alespoň tušení jak správně koule rozestavět a věřte mi, že  vy  to nejste. V době kdy se vás partner bude věnovat složitému rébusu postavení koulí, vyhledejte křídu.

Je to taková modrá krychlička a obvykle bývá položena na dřevěném obložení stolu  nebo na stojanu pro tága či v krabici na koule. Není-li na žádném z těchto míst, sbalte svých pět švestek a běžte jinam, protože tohle není podnik, který je vás hoden.

NIKDY nezačínejte hru bez toho, aby jste nepoužili křídu!!

A k čemu vlastně ta veledůležitá věc slouží?……………...Vlastně jenom k opatlání úderníku tága, aby neklouzalo. Což je pro vás opatření vcelku zbytečné, ale bonton si to žádá. Nejprofesionálnější hráči křídují tágo takřka po každém úderu. Vám bude  stačit tak jednou, dvakrát do hodiny, ale budete-li cítit potřebu, samozřejmě klidně křídujte až do úplného zblbnutí vás, vašich spoluhráčů, popřípadě pozorovatelů. Aktivitě se v žádném případě meze nekladou.

poprvé dokřídujete, měl by mít váš partner postavené koule a nevykazuje-li primární náznaky šílenství, čímž myslím například: soustavné slinění na stůl nebo intimní milostnou konverzaci s barovou židličkou, můžete  klidně začít…………..

Postavte se na vzdálenější stranu stolu a umístěte jedinou bílou kouli na značku. Pokud jste do této doby postupovali podle pokynů, měli by jste stát tváří v tvář pestrému trojúhelníku vyrovnaných hracích koulí. Je-li tomu jinak, opakujte celý postup znovu.

Vycházejme však z úvahy, že je situace naprosto ideální a vy opravdu stojíte čelem proti všem koulím, čímž vás čeká tzv. „rozstřel“. Tímto úderem vlastně zahájíte hru samotnou.

Nezapomeňte však, že musíte mít určité postavení. Prostě nelze přijít ke stolu a ledabyle třísknout tágem do koulí. Kulečník se prakticky celou dobu hraje v předklonu, což je postavení velmi jednoduché a já pevně věřím, že si ho brzo osvojíte. Časem  sami od sebe začnete používat i složitější postavení jako je kupříkladu „dřep“ nebo „kolonáda“ –  podrobně vysvětlím později.

Takže se nahněte nad stůl a špičku tága umístěte před bílou kouli. Snažte se udržet předpokládaný směr úderu. Cíl je poměrně veliký, takže minout by jste rozhodně neměli. Jakmile si budete jisti, že bílá koule má naději vydat se po té správné trase, prudce udeřte a - nelekněte se!!  Pohybový i zvukový efekt rozstřelu bývá docela dramatický. Koule se nekoordinovaně rozprsknou po celém stole a ve výjimečných případech i některá spadne do některého otvoru.

Pozorně sledujte, která koule vám zmizí z očí jako první, protože těmito koulemi budete po zbytek hry zápasit. Jak jsem již řekl jsou tyto hrací proprietky barevné, takže jdou na stole poměrně lehko rozeznat. Záleží, jestli jsou s bílým pruhem nebo bez a všechny do jedné jsou ještě ke všemu opatřeny čísly. Tyto numery však nemají pro normálního smrtelníka žádné logické opodstatnění, takže nemá smysl si s nimi zatěžovat mozek. Jenom si pamatujte, že černá koule je pro vás po celou dobu hry absolutně tabu. Její úkol přichází až úplně na závěr, spadne-li během soupeření vaší vinou  do díry, tak jste prohráli. Takže pozor!!

Samotná hra je velmi zašmodrchaný problém, který vyžaduje notnou dávku improvizace. Ze začátku se snažte trefit bílou koulí cokoliv. Je vlastně zcela lhostejné, z kterého úhlu do koulí udeříte, protože, jak jsem se již zmiňoval, pohybují se po stole s nevázanou radostí  a  zásadně ignorují vaše snažení.

Pokud hrajete kulečník opravdu poprvé, je víc než pravděpodobné, že se vám během několika počátečních minut podaří pár mistrovských kousků. Je to zcela normální jev, takže si to tak neberte. Jste pořád  to stejné dřevo jako před tím, i když si okolí možná myslí něco jiného. Ostatně budete-li pokračovat ve hře, což budete, musíte se zákonitě provalit. Samozřejmě pokud nejste ultra nadaný hráč s neskutečnou klikou. Tak a teď ty složitější postavení:

 

Dřep -  postoj při kterém srovnáte oči se stolem v horizontální rovině a zaujatě pozorujete možné dráhy koulí. Zamyšlené tření brady a mimoprostorový pohled kamsi skrz stůl samozřejmě neskutečně zvýší vaší prestiž v řadách pozorovatelů. Doporučuji v této pozici vytrvat déle jak minutu. Je to velmi efektní.

 

Kolonáda – jest pocházení kolem stolu v kruzích, s pohledem  pevně upřeným na hrací pole. Není však vhodné obkroužit stůl víc než pětkrát, při vyšším počtu koleček se stává tato pozice poněkud fádní a může vzbudit podezření pozorovatelů, že se pokoušíte mást tělem.

 

Nahýbání – je velmi častý jev. Bílá hrací koule je umístěna přesně uprostřed  plochy stolu a vy se musíte dostat do jakéhosi výkrutu značně připomínajícího jógu, aby jste vůbec dosáhli na kouli. Nemusíte se ale obávat, z této pozice se úspěšně hraje jen zřídka, protože jak se pracně nakláníte nad stolem tak z devadesáti procent drcnete do nějaké jiné koule, čímž je vás pokus okamžitě stornován.

 

Bajonet -  tento úder a postavení přichází ve chvíli, kdy je hrací koule umístěna těsně u mantinelu a vy musíte držet tágo takřka kolmo vůči stolu, aby jste ji moli odpálit. Je to nekonečně riskantní. Nemáte-li ještě ten správný cit, může se vám snadno stát že:

a)     v lepším případě, tágo projede plátnem stolu dřív než stačíte mrknout             

b)     v horším, ještě tágo nalomíte, neřku-li úplně rozsekáte, což samo sebou  vzbudí u obsluhy podniku samé pozitivní reakce.

 

Bílá hůl - krásný poziční úder. Koule se nachází v nejvzdálenějším rohu stolu a vy, z důvodů známých jen vám a vesmíru, neobejdete stůl, ale místo toho ho zalehnete,  ačkoliv se to nesmí. Jenže jak se natáhnete nemáte už tak dlouhé ruce a proto si opíráte tágo dost daleko od bílé koule, pročež značně ztrácíte přinejmenším přesnost. Následuje několik rozkošných šťouchů, které beznadějně minou  určený cíl a na závěr přichází za mohutného chichotání spoluhráčů  -„uklouz“!!

 

Panic -  je vlastně pouze úder a je ho možno zahrát z jakéhokoliv postavení. Spočívá v přepečlivé  přípravě odpálení, v dramatickém  protahování kotníků kloubů, v  nervózním olizování rtů a vše doprovází maximálním soustředění. Tágem zkusmo naznačíte úder, aby měl ten správný šmrnc a při poslední zkoušce lehce a samozřejmě nechtěně, strčíte do koule. Panic přichází obvykle sám od sebe, nejčastěji ve chvíli, kdy se vám po hodině postrkávání koule po hracím poli podařilo konečně dostat onu záludnou věc do vhodné pozice k odpálení černé koule do vítězné jamky.

 

Takže to byly nejpoužívanější prvky hry v kulečník a protože je kulečník hra, má také svoje švindly, fígle, chronické hráče, vítěze, zraněné, poražené a mrtvé.

Dochází při ní také k úrazům. Poměrně častým úrazem při hře jsou bodné rány a pohmožděniny většinou na straně pozorovatelů. No, a protože jsou majitelé podniků provozujících kulečníky nesporně  velmi inteligentní, umisťují hrací stoly katastrofálně  blízko ku stolům občerstvovacím, čímž úplně nahrávají štěstěně. Je tedy potřeba dbát na zvýšenou opatrnost. Za sebe  nevidíte a mocný rozmach tágem může způsobit nemalé obtíže, rozlitým nápojem počínaje a hlubokým bezvědomím zasažené osoby konče.

Když už se tedy náhodou trefíte, snažte se dát do úderu co největší množství energie, protože zasažený v kómatu se obvykle nedožaduje zvýšené potřeby násilí, což se o lehce zraněných dvakrát tvrdit nedá…… a vůbec, tágo samo o sobě je dosti nebezpečná zbraň, takže si dávejte opravdu velký pozor. Nechat se po většinu večera uzurpovat  maniakální stodvacetikilovou obludou s boulí na čele, doopravdy není dobrý nápad!

Je tu ještě jeden moment silně zavánějící úrazem a tím je chvíle, kdy  hrací koule opustí vymezenou plochu na stole v důsledku přílišné síly úderu. Taková koule je poměrně masivní těžká záležitost a když se změní v letící projektil, ničí vše, co jí přijde do cesty, nejčastěji  však choulostivé orgány mužské části osazenstva.

Vezmete-li si k srdci všechna tato pravidla, nestojí vám v cestě za úspěšným dokončením partie zhola nic.

Takže, berme  v úvahu, že se vám nějakým záhadným způsobem podařilo dostat  všechny své koule do otvorů a na stole zůstaly pouze černá a bílá, Je zapotřebí, aby jste si pomatovali do jaké jamky vám spadla ta poslední koule, jelikož musíte černou umístit do protilehlé. Zní to jednoduše, ale nemyslete si, tato část hry je jedna z nejtěžších. Nepříjemně připomíná  hru kočky s myší. Můžete stejně nečekaně zvítězit jako potupně prohrát. Většinou prohrát. Ale ať spadne černá koule kamkoliv, hra končí. Je to smutné, ale ono už stejně není čím hrát. Záleží jenom na vás, zda-li se pustíte do další partie nebo jestli poražen schlíple odejdete.

Poslední rada – nesledujte žádné televizní záznamy z mistrovství či exhibicí v tomto sportu. Zaprvé, je to všechno podvod, protože žádný normální dvounožec nemůže nikdy zahrát takový prasárny, jak se nám snaží namluvit tvůrci takových pořadů  a za druhé se vystavujete extrémnímu nebezpečí, že při první příležitosti umlátíte tágem svého spoluhráče kterému se, čistě náhodou, podařil zázračný šťouch.

 

 

                                                                 Děkuji vám za pozornost.

 

Lukáš Rais
22.1.2002
hodnocení redakce: 80%
přečteno 1 x, staženo 19 x
     
Všechna práva autorů děl v sekci Pennywise! vyhrazena. Hlasování je možné až po vaší registraci a přihlášení.

komentáře
Odeslání příspěvku do komentářů je možné i bez vaší registrace.

Podsekce
PENNYWISE! POVÍDKY
JAK POSLAT POVÍDKU
PENNYWISE TOP!
PENNYWISE SOUTĚŽ
 
Změň skin:  
Francouzská pečínka
Televizní maniak
Hájovna
Čím chci být
Život potraceného

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7
E-mail
Heslo
  r e g i s t r a c e
  p o m o c
Hodnocení
76.3% (8 hlasů)
Vaše hlasování:
Hlasování je možné až po přihlášení uživatele
  p o d r o b n ě
Web si právě čtou 2 lidé

Na tvorbě webu Stephen King CS/Horor Revue se můžete i spolupodílet pomocí článků a recenzí, které můžete jako registrovaný uživatel vkládat on-line. Další návrhy, náměty i kritiky posílejte na adresu STEPHENKING@WO.CZ
Informace o webu a tvůrcích

Copyright © Petr Dušek 1999-2017, Všechna práva vyhrazena