Petr Holfeld

 

TELEVIZNÍ MANIAK

 

 

 

„Pepííí, běž se podívat, Jiříček už zase pláče!”

Hlas mé ženy Terezy zazněl z kuchyně podmalován cinkotem umývaného nádobí od večeře. No to mi scházelo, právě teď, když dávají v bedně tak skvělý horor, mám jít uklidňovat malého ukňourance. Kolikrát jsem Terce domlouval, že jsme už na dítě oba staří. Nedala si říct a teď za to musím trpět já.

„Tak Pepííí!”

„No jo, vždyť už jdu! To je pořád…”

Kluk leží v postýlce a nějak divně se kroutí, asi zaražené větry. Oči mu vylézají z důlků jako skleněnky.

„Tiše, harante, jak to, že krucinál ještě nespíš? Tiše povídám. Hergot, Tero! Pojď si ho uklidnit sama!”

Žena přichází z kuchyně a sklání se k malému. Nedočkavě se hrnu zpět k televizi  a pivu. Film už začíná, je to něco od Hutsona, no to si vychutnám!

„Pepi, mně se ten chlapec nějak nelíbí, má takový špidlatý vočička, neměli bychom zavolat doktora?”

„Sakra, neruš pořád, teď akorát se ti sem bude doktor obtěžovat přes půl města kvůli zaraženejm prdům, nemyslíš?! A kdo to bude platit? Lehni si s ním, utiš ho a uvidíš, že to bude dobrý!”

„No já nevím, dnes ráno na procházce přišel s tím, že ho kousl ňákej šnek, nemůže to bejt infekce?”

„Prosím tě, dej už pokoj, nevidíš že se dívám? Teď je to právě napínavý a vůbec, copak jsi viděla, že by šneci kousali? Tak vidíš.”

Žena odchází a za chvíli ji slyším z ložnice, jak tiší malého:

„Ty můj broučku - mlask – ty moje chudinko malá - mlask - ”

Konečně bude klid. Film je fakt síla, město v ohrožení jedovatými slimáky. Po jejich kousnutí se z lidí stávají stvůry.

V půlce filmu mne náhle vytrhne z děje divný pocit. Tady něco nehraje.

„Tero!”

Ticho, žena neodpovídá, stále ji však slyším, jak muchlá malého:

„Mlask – mlask – mlask.”

Cože? Půl hodiny ho muchlá? Vstanu a mířím k ložnici.

„Tak sakra Tero, odpověz  příště, když tě volám,” šeptám, abych neprobudil kluka, a nahlížím do zšeřelého pokoje.

„Mlask – mlask!” udělala potvora ležící na zpola strávených pozůstatcích mé ženy a zakoulela přitom očima trčícíma na stopkách z tvářičky mého tříletého synka …