Stephen.King.CS - 1. československý web krále moderního hororu
Miroslav Pavliš
Každopádně překvapilKNIHY

Tenhle románek, jinak to z hlediska skromného obsahu nehodlám nazývat, není klasickou Kingovou hrůzostřašností. Nevyniká ani dostatečnou čtivostí jeho dřívějších děl. Rozhodně patří do toho horšího šuplíku. Doufám, že v něm King už nic podobného nemá. I když nutno dodat, že se na něj dá dívat z různých hledisek. Atmosféra není nic moc, nikde žádné tajemno. Jediným tajemstvím je, kdo a proč odvysílal do éteru ten podivný signál. Jinak je to jen boj. Boj o holý život, kde jde jen o to, kdo z koho. Byl-li tohle ale Kingův záměr, pak se mu to povedlo na jedničku. Zřejmě si chtěl odpočinout od nadpřirozeného mrazení a vyřádit se v jatkách neskutečného rozsahu. Upustit páru. Proč ne? Ovšem mě osobně to na první pohled moc nenadchlo. Připadal jsem si spíš jako ve filmu „Úsvit mrtvých“. Na druhý pohled jsem se na toto dílo začal dívat z právě zmíněného hlediska. Beru ho jako příběh, kde banda jedné rasy masí tu druhou a snaží se zachovat si v moři střev a rozervaného masa normální život. Nic víc. Žádné srovnávání třeba s Prokletím Salemu, nic takového. Je to prostě další Kingova tvář, i když si o ní může každý myslet co chce. Tak ať si to myslí a dívá se do té, která se mu líbí víc. Ještěže jich má tolik. Postavy nejsou propracované. Čtenář nějak ne a ne k nim dostatečně přilnout. Rozhodně za to může krátký rozsah a nedostatek informací o jejich dřívějším životě a aktuálních hlubších emocích. Putování hrdinů je místy poněkud krkolomně natahováno a zbytečně nudí. Stejně jako neustálý pláč každého z nich. To se dá sice s trochou ohledů k právě probíhající světové devastaci pochopit, ale nedá se tomu věřit. Chtělo to někde asi víc přitlačit na pilu, aby vynikla beznadějnost situace. Pokud jde o myšlenku, je na jedné straně otřepaná (hrstka normálních lidí proti většině bláznů či zombíků), na druhé straně kouzelná. Nevíte totiž, kdo za vším stojí a jestli se to děje úplně všude. Jestli se třeba nedá dojít do míst, kde je život normální. Nejtvrdším pádem ze schodů je pro příznivce starého dobrého Kinga fakt, že v Pulsu chybí mrazení. Naprosto. Nikde dokonce ani kapka napětí. Takhle si horor nebo thriller nepředstavuji. Snad akční řežbu. I přes uvedené nedostatky je Puls (z jistého úhlu pohledu) vcelku povedený. Nakonec se jím prokoušete, protože pořád doufáte v nějaké rozumné vysvětlení celé události. Konec se však nese v katastrofickém duchu a je jen na vás a vašem stupni optimismu či pesimismu, jak si ho domyslíte. Na pár dní pak máte o čem přemýšlet. Příznivci krve nicméně neváhejte. Užijete si.

80%

Miroslav Pavliš
26.8.2007, 18:42
Kniha Puls   
Smutný, ale dopadne to dobře:)KNIHY

Příběh je strhující. Tím, že je vyprávěn v první osobě, poskytuje čtenáři možnost blíže se seznámit s hlavní postavou, ne-li se jí dokonce stát. Nenechá nikoho vydechnout. Napětí se pomalu stupňuje a vrcholí v mrazivé spleti strašlivých odhalení, která netušíme dříve, než těsně před jejich vyplutím na povrch. V tom je jedno z Kingových kouzel. Neprozrazovat nic na začátku, ale až během děje trochu naťukávat jádro pudla, aby mohl být vypuštěn těsně před velkým finále. Vedou k němu sice velké okliky, v žádném případě však nejsou nudné. Každá z nich vždy odkryje kousek tajemství, přitom vyžaduje, aby nebyla přeskočena. I když může obsahovat i na první pohled neužitečnou informaci, pro pochopení celku je nezbytná. Navíc, když se nikde nedočkáme shrnutí. Jsme odkázáni na pozorné čtení a dobrou paměť. Nekoná se žádný rozsáhlý úvod. Jsme ihned vrženi do děje. To způsobuje, že jsme zpočátku poněkud chladní k právě proběhlým událostem, nicméně během času se vracíme a přehodnocujeme své postoje. Ztrátu ženy si tak nejprve plně neprožíváme, jelikož nemáme čas se s ní blíže seznámit. O to více nás mrzí, jak se děj stále více zaplétá a odhaluje potřebné informace, jimiž si ji zamilujeme. Nejprve o ní snad můžeme pochybovat, stejně jako hlavní postava, posléze jsme jí zcela oddáni a obdivujeme ji pro její dobré úmysly. A nejen ji. Zamilujeme si i malou Kyru, i její matku, stejně, jako si ji zamiluje Mike. Stejně tak nás mrzí jejich ztráta. O to víc, když jí (v případě Mattie) předchází krásně romantická scéna. V jedné chvíli prožíváme velké štěstí, až skoro slzy, když se vše vyvíjí k zdárnému happyendu (i když zkušeným čtenářům leccos napoví zbývající množství textu), vzápětí naopak hrůzu a slzy smutku. Jestli něco King opravdu ovládá, pak je to schopnost vystřídat naprosto protichůdné pocity a nálady během jedné kapitoly. Ještě že je takovýchto razantních střídání v jeho příběhu jako šafránu, leckdo by to možná už nevydýchal. Jako milujeme Mikovi blízké osoby, tak nenávidíme jeho nepřátele. A upřímně. Máme radost, když zčistajasna přichází zpráva, že Devore je mrtev. Ale komu už dojde, že to je jen předzvěst blížícího se zla? Kingovcům asi ano, těm ostatním ani ne. Své postoje měníme i vůči postavám. Sáru obdivujeme. Imponuje nám její odvaha postavit se rasistickým výtkám. Je nám jí líto, cítíme s ní, když se musí dívat, jak umírá její syn. Docela i chápeme její nenávist a snahu o pomstu. Nakonec nenávidíme ji, protože ubližuje těm, koho máme jako Mike rádi. Tak až do závěrečného rozloučení trneme hrůzou, aby se malé holčičce nic nestalo. A konec? Zaplať pánbů, že dobrý. Špatný konec tohoto mrazivého, smutného a depresivního příběhu by byl snad ještě horší než konec Řbitovu zvířátek. (modifikace textu z mých webovek prasoid.borec.cz)

100%

Miroslav Pavliš
21.8.2007, 21:55
Kniha Pytel kostí   
Smutný, ale dopadne to dobře:)KNIHY

Příběh je strhující. Tím, že je vyprávěn v první osobě, poskytuje čtenáři možnost blíže se seznámit s hlavní postavou, ne-li se jí dokonce stát. Nenechá nikoho vydechnout. Napětí se pomalu stupňuje a vrcholí v mrazivé spleti strašlivých odhalení, která netušíme dříve, než těsně před jejich vyplutím na povrch. V tom je jedno z Kingových kouzel. Neprozrazovat nic na začátku, ale až během děje trochu naťukávat jádro pudla, aby mohl být vypuštěn těsně před velkým finále. Vedou k němu sice velké okliky, v žádném případě však nejsou nudné. Každá z nich vždy odkryje kousek tajemství, přitom vyžaduje, aby nebyla přeskočena. I když může obsahovat i na první pohled neužitečnou informaci, pro pochopení celku je nezbytná. Navíc, když se nikde nedočkáme shrnutí. Jsme odkázáni na pozorné čtení a dobrou paměť. Nekoná se žádný rozsáhlý úvod. Jsme ihned vrženi do děje. To způsobuje, že jsme zpočátku poněkud chladní k právě proběhlým událostem, nicméně během času se vracíme a přehodnocujeme své postoje. Ztrátu ženy si tak nejprve plně neprožíváme, jelikož nemáme čas se s ní blíže seznámit. O to více nás mrzí, jak se děj stále více zaplétá a odhaluje potřebné informace, jimiž si ji zamilujeme. Nejprve o ní snad můžeme pochybovat, stejně jako hlavní postava, posléze jsme jí zcela oddáni a obdivujeme ji pro její dobré úmysly. A nejen ji. Zamilujeme si i malou Kyru, i její matku, stejně, jako si ji zamiluje Mike. Stejně tak nás mrzí jejich ztráta. O to víc, když jí (v případě Mattie) předchází krásně romantická scéna. V jedné chvíli prožíváme velké štěstí, až skoro slzy, když se vše vyvíjí k zdárnému happyendu (i když zkušeným čtenářům leccos napoví zbývající množství textu), vzápětí naopak hrůzu a slzy smutku. Jestli něco King opravdu ovládá, pak je to schopnost vystřídat naprosto protichůdné pocity a nálady během jedné kapitoly. Ještě že je takovýchto razantních střídání v jeho příběhu jako šafránu, leckdo by to možná už nevydýchal. Jako milujeme Mikovi blízké osoby, tak nenávidíme jeho nepřátele. A upřímně. Máme radost, když zčistajasna přichází zpráva, že Devore je mrtev. Ale komu už dojde, že to je jen předzvěst blížícího se zla? Kingovcům asi ano, těm ostatním ani ne. Své postoje měníme i vůči postavám. Sáru obdivujeme. Imponuje nám její odvaha postavit se rasistickým výtkám. Je nám jí líto, cítíme s ní, když se musí dívat, jak umírá její syn. Docela i chápeme její nenávist a snahu o pomstu. Nakonec nenávidíme ji, protože ubližuje těm, koho máme jako Mike rádi. Tak až do závěrečného rozloučení trneme hrůzou, aby se malé holčičce nic nestalo. A konec? Zaplať pánbů, že dobrý. Špatný konec tohoto mrazivého, smutného a depresivního příběhu by byl snad ještě horší než konec Řbitovu zvířátek. (modifikace textu z mých webovek prasoid.borec.cz)

100%

Miroslav Pavliš
21.8.2007, 21:54
Kniha Pytel kostí   
Klenot každé knihovnyKNIHY

Je to velkolepý a naprosto fascinující román. Jeho kvalita je přímo úměrná jeho délce. Děj není tak složitý, jak se na první pohled může zdát. Probíhá v podstatě v několika dnech, kdy se přítomnost prolíná s minulostí. Až tímto spojením vzniká dojem dlouhého časového intervalu. Tyto roviny se prolínají, někdy dost často. Jsou však od sebe zřetelně odlišené. King nevypráví nejprve o tom, co se stalo kdysi a pak o současnosti. Odhaluje dřívější události postupně, paralelně s aktuálním počínáním hlavních protagonistů. Což zvláště ke konci, kdy dochází k vyvrcholení děje, zvyšuje napětí a zajímavost. Čtenář tak vlastně až do konce současných událostí neví, co se událo tenkrát. Větší počet hlavních postav a jejich velmi odlišné charakteristiky mohou působit ze začátku problémy při orientaci v textu, nicméně to není nic, na co bychom u Kinga nebyli zvyklí. Stejně se v postavách každý vyzná již poměrně brzy. Přitom není nijak okatě vyzdvihována ani jedna, takže si sami můžeme vybrat, ke komu přilneme. Příběh podbarvující mezihry jsou famózní. Obsahují perličky, jako novinové články o událostech, hlavně však zápisky jedné z nejdůležitějších postav. Pomáhají lépe pochopit, oč v příběhu jde. Jsou poutavé, a to stejně jako „čistý text“, ne-li dokonce ještě více. Co se týče myšlenky, je originální. Není ani moc složitá, ale její podstatu lze pochopit až ke konci. Atmosféra je dosti střídavá. Chvílemi se lze skutečně od srdce zasmát nad dětskými šprýmy (někdy však vyznívajícími až moc dospěle). Prožíváme zvědavost (novinové články), snažíme se přemýšlet, doufáme a fandíme (dětské střety), bojíme se a mrazí nás v zádech. Je nám líto, máme slzy na krajíčku, jsme šokováni (hlavně bezprostřední erotikou). Zažíváme euforii z dobrého vývoje, současně hrůzu z náhlého obratu. Zkrátka, nenudíme se. Takže podtrženo a sečteno tu máme klenot všech knihoven. Až na ten obal (nakladatelství Beta,2005), jemuž se mohlo dostat zajímavějšího zpracování. Ale o tom kniha není, že? Taky by mohla být dostupnější. (modifikace textu z mých webovek prasoid.borec.cz)

100%

Miroslav Pavliš
21.8.2007, 21:47
Kniha To   
Léčba deprese depresíKNIHY

Samotný příběh je více než zajímavý. Je psán obvyklým Kingovským způsobem, s nečekanými zvraty, notnou dávkou mrazení, působením na city. Nechybí propracované charakteristiky postav a jejich vývoj. Autor vás nechá si všechny účastníky zamilovat, aby je pak mohl pěkně zlikvidovat. O to víc je děj pochmurnější a v závěru depresivnější. To depresivnější musím ještě jednou zopakovat. Světlých chvilek je zde velice málo, spíš čekejte spoustu smutku. Tím vším je zabalena hluboká myšlenka o rozhodování, zda nechat své blízké mrtvé nebo využít možnosti vrátit je zpět, i za cenu, jaká je za to potřeba zaplatit. Kdo by měl chuť na pár nocí plných nočních můr, jako já, měl by si příběh přečíst o samotě a pozdě v noci. Ani ve dne však nejste chráněni, jste-li tak pošetilí, že si myslíte, že vám to nějak pomůže. Ani sluneční světlo není schopno přebít temnotu Kingova nápadu. Zajímalo by mne, kde se to v člověku bere. Jednoznačně jedna z nejlepších knih jednak autora, jednak žánru. Ovšem jak už jsem podotkl, moc temná a zanechávající ve čtenáři pocit bezmocnosti. Nic pro slabé nátury. A to je ono. To je ono!! (modifikace textu z mých webovek prasoid.borec.cz)

100%

Miroslav Pavliš
21.8.2007, 21:35
Kniha Řbitov zviřátek   
  1  /Celkem stran: 1
Podsekce
SERVIS
NOVINKY/ČLÁNKY
PŘIPRAVUJE SE
RECENZE
KOMENTÁŘE
HODNOCENÍ
ANKETY
TOP & DOWN!
 
Změň skin:  
Obsah
Každopádně překvapil
Smutný, ale dopadne to dobře:)
Smutný, ale dopadne to dobře:)
Klenot každé knihovny
Léčba deprese depresí

1
E-mail
Heslo
  r e g i s t r a c e
  p o m o c
Web si právě čte 1 člověk

Na tvorbě webu Stephen King CS/Horor Revue se můžete i spolupodílet pomocí článků a recenzí, které můžete jako registrovaný uživatel vkládat on-line. Další návrhy, náměty i kritiky posílejte na adresu STEPHENKING@WO.CZ
Informace o webu a tvůrcích

Copyright © Petr Dušek 1999-2021, Všechna práva vyhrazena