Stephen.King.CS - 1. československý web krále moderního hororu
Roman
Pohádka i pro dospěléKNIHY

Často slýchávám sám sebe říkat, že na pohádky jsem už příliš starý. Rád bych někdy zašel do knihovny a z oddělení pro mládež si vypůjčil Ostrov pokladů nebo třeba Honzíkovu cestu. Proč? Inu, možná abych si připomenul staré časy. Snad abych si znovu po letech vybavil onen příběh. Také si necháváte pohádky utéct hloupým konstatováním, že na to jste přeci už dost velcí? Já vím, že ano. Spousta z nás to takhle dělá. Ale no tak lidi, copak nemáte chuť se na tohle všechno vykašlat a zase na chvíli se ocitnout v kůži desetiletého zvídavého caparta, který, když si přečte v Ostrově pokladů o postavě jednonohého piráta, tak se bojí jít na záchod? Tenhle chtíč se přeci drží nás všech. Odtud také vznikl příběh Petra Pana, chlapce, který nechtěl zestárnout. I v nás je dítě. A tuhle pravdu zná i mistr hororu Stephen King. Jednou, když Kingova dcera Naomi, byla ještě příliš malá na to, aby si sama pro zálibu četla pohádky, jí předčítal její otec. A nebyl by to King, kdyby si nedal pět a pět dohromady a nenapsal vlastní pohádku. Coby četl pohádku někoho cizího, když on sám má spisovatelské řemeslo v krvi? A tak se zrodily Dračí oči, které když jeho dcerka dočetla, objala svého otce a dala mu tak důkaz největšího uznání. Jestli čekáte, že Dračí oči budou horor, pak se do nich raději nepouštějte. Nic takového totiž nejsou. Jedná se o klasický příběh boje dobra proti zlu, kdy dobro i zlo je přesně označeno a definováno. A samozřejmě, že ta nejklasičtější pohádka se nemůže obejít bez obvyklých prvků. Hradu, krále, královraždy, sporu mezi dvěma následníky trůnu a samozřejmě čaroděje. Na čaroděje nesmíme zapomenout, protože zde jím není nikdo jiný než Flagg. Pro zaryté příznivce S. Kinga snad nejznámější postava. Setkáme se v něm v postkatastrofickém světě Svědectví nebo třeba v sérii Temná věž. Flagg znamená zlo, to nejryzejší jaké vzniklo se zrodem světa. Flagg přináší smrt, to se můžeme dočíst i v knize, že je starší než hradby Delainu a putuje od města k městu. Děj je zdá se pohádkový. Tuhle pohádku však narušuje právě zápletka. Král města Delainu zemře a za viníka jeho smrti je označen jeho starší syn, který se měl po jeho smrti ujmout moci. Ten je proto uvězněn a trůnu se chopí jeho mladší bratr spolu se svým rádcem, kouzelníkem Flaggem. Více prozrazovat nebudu, ostatní ať si každý čtenář této recenze přečte sám. Snad jen doplním, že pro děti může být popis prostředí a postav místy až zdlouhavý. Ovšem mně mohlo být tak třináct let, když jsem Dračí oči četl a usoudil jsem, že King je dobrý spisovatel. Vzhledem k tomu, že jde o pohádku, King částečně zmírnil svůj psychologický popis hlavních postav i ráz psaní. Je lehčí, místy více dětský, snad aby ho mladší čtenáři spíše pochopili a my, starší a otrlejší, abychom v příběhu nehledali něco hlubšího, co King rád do děje zakomponovává. Pohádka jako na dobrou noc, co říkáte? Co tedy může nabídnout nám dospělým? To už je o něco zajímavější. Předně pak vzpomínku na časy dávno minulé, kdy nám naši rodiče předčítali podobné pohádky. Dále rysy typicky kingovské. Čiré zlo, smrt, tajemný nádech nadpřirozena, nějaké to vypíchlé oko (kdo nečetl, neporozumí). Občas, když jsem Dračí oči četl, jsem si připadal, jako bych se z období středověku ocitl v současnosti nebo v daleké budoucnosti. My vlastně ani nevíme, kdy se příběh odehrává. Může to být ve zpustošeném světě Temné věže. Opravdu nevím, co si o tom myslet. Možná to je jen má domněnka, ale je známo, že Kingovy knihy bývají často propojeny, a jak jsem již nastínil, nejinak je tomu i zde, tak nevím, proč by to nemohla být pravda. Pokud chcete svému nezbednému a neklidnému dítku přečíst pohádku, u které se vám s chutí postaví chlupy na rukou, a u níž si vzpomenete na dětská léta, a která by zároveň uklidnila vaše dítě, není snad nic lepšího než King nebo bratří Grimmové. Rozhodnutím přenechám vám, ale přemýšlejte rychle, protože vaše děti rostou a Delaine stále žije svým životem. z webové stránky: http://romankrasa.webnode.cz/stephen-king/draci-oci2/

80%

Roman
12.9.2009, 09:40
Kniha Dračí oči   
Bomba!!!KNIHY

Citace: "Jak namalovat obraz? Začněte na nějaké prázdné ploše. Nemusí to být papír nebo plátno, ale měla by být bílá. Říkáme bílá, protože potřebujeme nějaké slovo, ale to pravé slovo zní nicota. Černá je absence světla, ale bílá je absence paměti, barva neschopnosti si vzpomenout. Je potřeba stanovit horizont. Musíte tu bílou porušit. Docela jednoduchý čin, řekli byste možná, ale každý čin, který znovu tvoří svět, je hrdinský. Vezměte tuku a nakreslete přes to bílé plátno první váhavou čáru. Čáru obzoru, jistě. Ale zároveň škvíru, jíž může vproudit čerň…" Rozbor autorova stylu: Zdá se, že King je zpět a v plné síle. Duma Key je příběhem obyčejného muže, který si projde tragédií, kdy přijde o ruku. A tentýž muž vypráví celý příběh. Již od začátku tušíme, že zřejmě přežil, ale u knihy nás drží zvědavost, jak se z celé patálie, kterou ještě vlastně také neznáme, vlastně dostal. Psychologie postav je zde bravurní. Kingovi se podařilo s téměř minimem postav dosáhnout úžasného výsledku, kdy každá postava má svůj vlastní život a svůj osobitý styl. Edgar, zpočátku sebekritický a rozlícený zjišťuje, že i s jednou rukou se dá žít. Wireman, jehož častá úsloví a moudra vás mnohdykrát rozesmějí, je právník a zároveň chůva. A Edgarova manželka s dcerami, jsou ženy, které se snaží smířit s tím, že jejich nejbližší odjel na bohapustý ostrov a má pouze jednu paži. Vlastní hodnocení: Ano, opravdu to vypadá tak, že King je zpět. Ale nic se nesmí zakřiknout a tak to raději dělat nebudu. Ostrov Duma Key je silný příběh muže s jednou paží. Autor použil fakta z vlastní zkušenosti, kdy se po vlastní autonehodě musel znovu učit chodit. Tento obraz se odrazil v příběhu, avšak s takovou grácií a noblesou až dojímá. Wiremanova úsloví mne opravdu častokrát rozesmála a bláznivý chechtot dvou mužů jako bych slyšel ve vedlejším pokoji. Z počátku jsem se domníval, že půjde možná jen o jakési drama. Vždyť to vypadá jako pohádka jednorukého. Zjistíte, že jste výtečný malíř, ocitnete se na překrásném tropickém ostrově, v domě, pod nímž vám hučí lastury. Co jiného si přát? Nebylo by nádherné na takovémto ostrově zestárnout? Nejspíš bylo, pokud by se na něm nevyskytovala něco až moc tajemného, co uniká našemu chápání. Tím něčím je Perse. A tehdy to děsivé začne. Nemyslel jsem si, že někdo dokáže tak bravurně z ráje udělat peklo, ale stalo se. Do Duma Key jsem se zamiloval. Tuhle knihu jsem si koupil na Vánoce jako dárek a musím tedy v závěru uznat, že to byl správný dárek. Dárek na letní tropické počasí, kdy kolem vane suchý letní vzduch a slunce vám spaluje kůži. Z ráje se stane peklo a vy se stanete dobrodruhy v tomto nebezpečném světě.

100%

Roman
30.5.2009, 17:45
Kniha Ostrov Duma Key   
Mrtvá zónaKNIHY

Citace: „…a ten den byl náš nejlepší, i když ještě dnes je pro mne těžké uvěřit, že se vůbec někdy psal rok 1970, že se bouřili studenti a Nixon byl prezidentem, že nebyly žádné kapesní kalkulačky a domácí videorekordéry, že nebyl žádný Bruce Springsteen, ani punkové kapely. A jindy se mi zase zdá, že mám tu dobu na dosah ruky, že se jí skoro mohu dotknout, že sotva bych tě objal kolem ramen, dotkl se tvé tváře nebo krku, mohl bych tě odnést s sebou do jiné budoucnosti, kde by nebyla žádná bolest, tma ani těžká rozhodnutí. Inu, všichni děláme, co umíme, takže to musí být dobré. A pokud to není dobré, stejně to musí stačit" Rozbor autorova stylu: Kniha psaná v er - formě s tak úžasnou atmosférou, že budete chtít plakat. Budete se modlit za Johnův život a fandit mu. King zvolil téma jakési prozřetelnosti a to se mu vyplatilo, neboť tahle jeho sedmá kniha ho vyšvihla na post autora píšícího bestsellery, kde se udržel dodnes. Není to pouhý příběh o osudu mladíka, kterého autonehoda připravila o pět nejlepších let v životě, ale také se jedná o politický román, avšak psaný takovou galancí, že vás neodradí, ale naopak ještě více ke knize připoutá a nepustí. Vlastní hodnocení: Mrtvou zónu jsem četl poprvé zhruba ve čtrnácti letech. Tehdy mne zaujala, ale některé souvislosti mi unikali. Nyní po čtyřech letech jsem si ji přečetl znovu a dojemný příběh muže, který přišel téměř o vše a na oplátku dostal něco, co nechtěl, mne naprosto pohltil. Nabízí se zde otázka: "Chtěli byste znát budoucnost?" Jestliže byste věděli, že někdo blízký zemře, pak nikoli. Jednalo by se spíše o prokletí. Kniha je nádherně popsaná. Tak překrásně, že to ani nedovedu vyjádřit slovy. Okamžik, kdy Johnova expítelkyně přijede k němu domů, aby tak dohnali alespoň něco z toho, co nestihly je také velmi dobře popsán. A závěrečné stránky vás naprosto dostanou a po přečtení posledního slova budete otáčet stránky zpět. Znovu budete pročítat věty, které vás upoutaly a v mysli se si budete příběh zas a znovu přehrávat s tím, že ho tak možná znovu vyvoláte Ale to už nejde a vy to dobře víte. Zbyl pouze prázdný bílý papír a pocit odloučení, ale zároveň štěstí. Pocit, že tu knihu prostě milujete... Takže za mne jednohlasně

100%

Roman
30.5.2009, 17:44
Kniha Mrtvá zóna   
Upíři!!!KNIHY

Rozbor autorova stylu: Rozebírat styl Stephena Kinga je velice zvláštní a to už jenom proto, že každá jeho kniha je o něčem jiném. King použil velmi vděčné téma upírů, kterému se nevyhne snad žádný hororový romanopisec. Této své druhé vydané knize použil Stokerova Drákulu, coby nositele všeho zla, avšak jeho pojetí tohoto příběhu je v čemsi nové. Jde o moderní způsob, lákavý pro všechny. Hororový příběh, při němž člověku běhá mráz po zádech, když cítí za milostnými scénami cosi hrůzného, zlo, které je láká do svých spárů. Vlastní hodnocení: Na přebalu knihy stojí napsáno: „Na městečko Salem´s Lot a jeho bývalé obyvatele nikdy nezapomenete.“ Už prvních pár stran mne přesvědčilo o správnosti tohoto výroku. Stokerův román „Drákula“ jsem četl před čtyřmi lety a vzpomínka v něj ve mne stále přetrvává. Nyní mi Drákula leží v tašce pro případné nudné jízdy autobusem. Ale i když mě Drákula zaujal, daleko více jsem byl zlákán Prokletím Salemu, které neustále napíná čtenářovy nervy až k famóznímu závěru. S Benem jsem prožíval vše jakobych to byl já sám. Jeho lásku ke Susan i nenávist k novým obyvatelům města. Jeho posedlost domem na vrcholu kopce ve mne vzbuzovala úžas, neboť se ve své podstatě jednalo téměř o posedlost. Na Salem skutečně nezapomenu a i když mi již nyní některé maličkosti vyprchaly z paměti, přítomnost zla a mrazení v zádech nezapomenu…

100%

Roman
30.5.2009, 17:43
Kniha Prokletí Salemu   
Srdce v AtlantiděKNIHY

Děj: Kniha se skládá z pěti částí – povídek. Někteří tvrdí, že se jedná o povídkovou knihu, já se naopak připojuji k těm, kteří říkají, že se jedná o román…Všechny tyto kapitoly (povídky) se odehrávají výhradně v duchu vietnamské války, která se odrazila ve všedním životě obyčejných lidí…Sám autor tvrdí, že pouze první povídka: Ničemní muži ve žlutých pláštích“ je hororová a já s ním souhlasím… Rozbor autorova stylu: King v jednotlivých povídkách střídách ich- formu s er-formou. Snad k navození atmosféry a snad k oddělení částí, neboť někdy je kniha označována jako povídková kniha a jindy jako román. Označil bych to románem z povídek. V této knize se King dost odklonil od svého klasického stylu psaní a myslím, že to nebylo vůbec na škodu, protože tak vytvořil výjimečné dílo, jakousi výpověď z vietnamské války a její odraz na všední život. Sám autor v této době žil a možná proto si ho zvolil coby stěžejní období pro všechny části. I když jsou některé události a věci smyšleny či autorem upraveny, jedná se údajně de facto o Kingův život, o jeho mládí a jeho prožívání vietnamské války hlavně v době, kdy studoval na univerzitě. A právě svým vlastní životem se King inspiroval a já myslím, že to je správná volba… Vlastní hodnocení: Jsem rozladěn a to jen proto, že netuším, kam tuto knihu zařadit. Nejde o horor ani nic jiného. Je to vše dohromady a jak je u Kinga zvykem, provede nás smrtí, smutkem, zamilovaností a melancholickým vzpomínáním starce. Abych se přiznal, tato kniha mi byla doporučena a já očekával tuctový horor, protože jsem toho o něm příliš neslyšel, ale jakmile jsem se začetl a že jsem se začetl vážně hluboko, nemohl jsem se už zbavit pocitu vzpomínek. Nejvíce se mi líbila titulní část „Srdce v Atlantidě“ a snad to bylo právě proto, že se nejedná v žádném případě o horor, ale o dojemný příběh z reálného života, který zažil snad každý středoškolák. Právě tím, že se s příběhem dokáži ztotožnit, je mi tato část nejbližší. Snaha zvládnout školu a dosáhnout na svůj vytyčený cíl, udržet si svou lásku a hlavně nepropadnou šílenosti a nepříčetnosti, což je někdy opravdu těžké. V této části se také „rodí“ hippies a symbol pro odzbrojení. Zasmějete se, zamračíte, ucítíte šimrání v oku – to všechno prostřednictví těch slov, která jsou autorem napsána do knihy. Tato kniha pro mne byla víc než jen další přečtenou knihou na seznamu, vážně jsem si ji vychutnal…

100%

Roman
30.5.2009, 17:41
Kniha Srdce v Atlantidě   
  1 | 2 | 3    Nejstarší /Celkem stran: 3
Podsekce
SERVIS
NOVINKY/ČLÁNKY
PŘIPRAVUJE SE
RECENZE
KOMENTÁŘE
HODNOCENÍ
ANKETY
TOP & DOWN!
 
Změň skin:  
Obsah
Pohádka i pro dospělé
Bomba!!!
Mrtvá zóna
Upíři!!!
Srdce v Atlantidě

1 | 2 | 3
E-mail
Heslo
  r e g i s t r a c e
  p o m o c
Web si právě čte 1 člověk

Na tvorbě webu Stephen King CS/Horor Revue se můžete i spolupodílet pomocí článků a recenzí, které můžete jako registrovaný uživatel vkládat on-line. Další návrhy, náměty i kritiky posílejte na adresu STEPHENKING@WO.CZ
Informace o webu a tvůrcích

Copyright © Petr Dušek 1999-2020, Všechna práva vyhrazena